Pokud ve vás toto jméno vyvolává pocit „flinkání a flákání se“, tak nejste daleko od pravdy. Přesně to děláme. Ovšem je to spojeno s jedním velkým problémem. V kolik že hodin půjdeme na pláž ? Teď si asi ironicky říkáte, vaše starosti bych chtěl mít. Máte pravdu. Jsou to starosti.

Na pláž je z našeho apartmánu La Florala asi tak 50 metrů. Projdeme příjemným lesíkem, který poskytuje stín, a jsme tam. Bílý písek, tyrkysové moře až do místa, kde se lámou vlny o korálovou bariéru. Odtud je barva tmavě modrá. Je to fakticky tak, jako na prospektech cestovních kanceláří.

Flic - en - Flac - kouzelné přímořské městečko na západním pobřeží ostrova. Je akorát velké. Se spoustou obchodů, dokonce i Spar, restaurací, pojízdných stánků s jídlem. Je tady všechno. I mešita, kterou máme doslova „za humny“. Chodíme kolem ní „domů“. Muezzin vyzpěvuje několikrát za den modlitbu. Není to vůbec rušivé, protože vládne pouze silou svého hlasu a ne s pomocí reproduktorů.

Jednoho dne jedeme na výlet do hlavního města ostrova. Do Port Louis. Zhruba 150 000 obyvatel. Místním autobusem to trvá, i s neustálým zastavováním komukoliv, kdo si mávne, asi hodinu. Máme trochu víc zpocený zadek, neboť sedačky v autobusu jsou z koženky. Tak nějak už jsme zvyklí. Za ty tři měsíce??!!

Hned u nádraží je místní CHINATOWN. V roce 1780 připlulo tisíce dobrovolných čínských migrantů do Port Louis. Uplatnili se zde jako kováři, tesaři, ševci, krejčí. Už v té době vytvářejí malou čínskou čtvrť.

Současnost je jiná. Velká brána tvoří vchod do velkého Chinatownu. Číňané mají v Port Louis důležité postavení. My už jsme ve světě viděli spoustu čínských čtvrtí, takže sem jenom nakoukneme a jdeme dál.

Mešita JUMMAH MASJID je otevřena pro všechny. Vstupujeme na posvátné místo muslimů. Tentokráte se nechceme zdržovat dlouhou prohlídkou. Proto odmítám dlouhou košili, do které bych se musela nasoukat.

Máme totiž před sebou návštěvu jiné mauricijské rarity. BLUE PENNY MUSEUM. Je věnované historii a umění Mauricia. Ale hlavně… nacházejí se zde známky z r. 1847 Blue Penny a Red Penny. Ano. Modrý a Červený Mauricius. V roce 1993 byly zakoupeny sdružením mauricijských podniků, v čele s Mauritius Commercial Bank, za 2 miliony dolarů a po téměř 150 letech se vrátily na Mauricius. Z důvodů ochrany jsou originály osvětleny pouze krátkodobě. Většinu času jsou vidět kopie. My jsme ale přesvědčeni, že stojíme před originály.

Dostáváme se k dostihovému závodišti. Spolu s místními lezeme na hradbu a koukáme přes plot. Zrovna probíhá dostih a my jsme u toho. Koně běží kolem nás. Takhle zblízka jsem ještě nikdy dostih neviděla. Paráda.

V jednom z parků se setkáváme s původním obyvatelem ostrova. Je to pták, který má několik jmen. DODO, BLBOUN NEJAPNÝ a oficiální DRONTE MAURICIJSKÝ. Akorát, že je plechový. On totiž vyhynul už v 17. století. Nicméně je stále jedním z typických znaků Mauricia.

U posledního objektu, který jdeme okouknout, se setkáváme se stíny minulosti. V nadživotní velikosti na nás, z vysokého podstavce, hledí z kamene vysochaná hlava V. I. Lenina. S takovouhle velikostí jsme se setkali v Ulan Ude v Rusku. To je jeho domovina. Tam to chápu. Ale proč na Mauriciu???!!!

Za jedno dopoledne a část odpoledne toho vidíme až až. Ještě skočit na trh pro koření a hurá zpátky k našemu „flicflacování“ na pláži.

Blíží se den našeho návratu domů. Odlétáme v neděli, 31. března 2019. Čeká nás ještě poslední přesun do posledního hotelu. V dochozí vzdálenosti od letiště. Máme na to vlastně celý den, takže volíme autobus. Nejdříve do Quatro Bornes, následuje Curepipe a poslední směr Mahebourg. Pokaždé jedeme zhruba hodinu. Lidé nám ochotně radí, kterým směrem máme jet.

Vystupujeme v Plaine Magnien, kde se ubytováváme v pořadí v 96. hotelu. Pokoj je pěkný, velký, světlý. Jsme rádi. Je to příjemné zakončení naší dlouhé cesty.

Návštěvu Mahebourgu plánujeme na sobotu. Den před odletem. Za 48 Rp. pro oba tam dojedeme. Procházíme se po přímořské kolonádě. V blízkém parku si čteme a pak už stojíme na Bus stop a čekáme na autobus.

Poslední den naší cesty. Ráno vstáváme v 5 hodin a jdeme pěšky na letiště. Za slabou půl hodinou jsme tam. Odbavujeme se a za chvíli nastupujeme do letadla. Máme před sebou 12 hodinový let do Frankfurtu nad Mohanem a poté zhruba hodinový let do Prahy. Vše probíhá v pohodě. V Praze na letišti nás vyzvedává kamarád a chvilku po půlnoci jsme doma.

1. dubna 2019 končí naše putování kolem jižní polokoule. Bylo to krásné, bylo to náročné, bylo to bezvadné. 18 států, kolem 100 měst a hotelů. Teď ale až do zimy budeme doma. No a potom… zase někam do tepla.

Děkujeme vám za podporu, kterou nám prokazujete tím, že čtete naše příspěvky.

Milena a Josef Andrle