Karolína Píchová má za sebou už několik poutí nejen po České republice, ale i v zahraničí. Tenkrát si vybrala trasu Via Fraciagena dlouhou 930 kilometrů. Cestu po stopách poutníků v Itálii zahájila 2. srpna. Za den ujde ředitelka jindřichohradecké charity průměrně 30 kilometrů, denní rekord je pak 48 kilometrů. Nejnáročnější pro ni byla cesta přes Apeniny. „Ze začátku to bylo hodně náročné kvůli převýšení a moje tělo si postupně zvykalo na ten nápor. Někde mezi prvním a druhým týdnem jsem si navíc na noze natáhla šlachu, takže jsem musela chvíli zvolnit. Pak když přišly deště, tak se mi hodně dělaly puchýře, teď už se objeví jen sem tam nějaký. Občas musím vyzout boty a nechat nohy vyvětrat,“ popsala Karolína Píchová. V batohu s sebou nese hlavně ovoce, müsli tyčinky, tuňákové konzervy a dostatek vody na pití.

Přestože na cestu si Karolína Píchová sbalila stan, ještě ho nepoužila. Ubytování řeší většinou na poslední chvíli. „Je to různé, nemám žádný plán ani žádná zabukovaná místa na spaní, protože předem nevím, kam dojdu. Spím většinou po farách, kde mě místní nechávají přespat, jednou jsem spala v zákristii kostela, což není úplně běžné. Jednu noc jsem také strávila na pláži,“ popsala ředitelka charity. Pěší pouti chodí podle svých slov ráda a pravidelně. „Není to o tom, abych si něco dokázala, ale je to pro mě o setkání s Bohem, protože jsem věřící člověk, takže je to moment zastavení a uvědomění si věcí, které jsou důležité. Věci, které považuji za běžné, vlastně běžné nejsou, například to, že mám kde spát, co jíst a kde si doplnit vodu. Jako charita pomáháme lidem, kteří tyto věci nemají jako samozřejmost,“ dodala.

Samoty nebo naopak nežádoucí společnosti se šéfka hradecké charity nebála. Paradoxně spíše, než z lidí měla největší strach ze psů, především těch toulavých. „V Itálii je jich poměrně dost a ne všichni jsou úplně hodní. Vyběhl na mě jeden bojovnější pes od domu, kde neměli zavřená vrata. Majitelé naštěstí byli vzadu, takže psa zahnali. Ukázali mi, že agresivní psy zahánějí tak, že směrem k nim hodí kámen, pes se lekne a odběhne stranou. V průběhu cesty jsem to několikrát využila. Stačilo, když jsem se pro kámen sehnula k zemi, psi už často věděli, co bude následovat a utekli,“ vylíčila zážitky Karolína Píchová. V kritických chvílích byla také ráda za své trekové hůlky, kterými by se v případě problému psím agresorům ubránila.

Lidé Karolínu na její pouti často zastavují a chtějí si povídat, někteří dokonce nabízí svezení. Sama je překvapená pohostinností místních. „Mnohokrát jsem dostala zdarma jídlo. Při zastávce u jednoho z klášterů mi sestřičky donesly nanuk, sušenky na cestu, obložený chléb, vodu a chlazený ledový čaj. Během cesty jsem potkala čtyři poutníky, například v Nemi to byl Ital Francesco, který mi pomáhal zajistit ubytování. Potkala jsem se s ním pak ještě v Bari, kde studuje. Provedl mě městem, koupil mi foccaciu, došli jsme si na zmrzlinu a druhý den šel část trasy se mnou ke své tetě, která nás pak pozvala k sobě na jídlo,“ řekla poutnice, která by měla dorazit do cíle italské cesty nejpozději ve čtvrtek.

Zatímco v předchozích letech chodila Karolína Píchová své pouti bez mediálního zájmu, letos se rozhodla spojit je s dobrou věcí. „Máme jen dvě auta, náš tým se rozrostl a nejsme schopní zajistit péči tak, jak by to bylo ideální. Sehnat finanční prostředky na auto je poměrně složité, aktuálně jsme se pokusili požádat o dotace, které by šly, ale je tam potřebná spoluúčast. Proto mě můj tým přemluvil, abych svoji pouť spojila i s tímto účelem. Je to vlastně výzva přes platformu Darujme.cz, kde se za každý kilometr, který ujdu, snažíme vybrat stokorunu,“ vysvětlila ředitelka jindřichohradecké charity. Zatím je na kontě něco přes 30 tisíc korun. Cílem je 93 tisíc. Do konce výzvy už zbývá jen pět dní.