Tak vypadala situace na Jindřichohradecku před deseti lety po brutálním teroristickém útoku na Ameriku.

Hned v úterý 11. září v 16.50 hodin byli uvedeni do pohotovosti také příslušníci tehdejší 72. záchranné a výcvikové základny v Jindřichově Hradci. „okamžitě jsme aktivovali skupinu velení a překontrolovali techniku. Vojáci z povolání jsou v pohotovosti doma na telefonu. V případě potřeby může do hodiny vyjet ženijní a speciální technikou vybavený záchranný prapor o počtu 100 až 150 lidí,“ sdělil Jindřichohradeckému deníku tehdejší velitel základny Vojtěch Brejžek.

V té době byla ještě povinná prezenční základní vojenská služba a vojáci „záklaďáci“ okamžitě měli i zákaz vycházek a občanští zaměstnanci museli být po odchodu z kasáren stále na příjmu.

Začaly se i objevovat spekulace o tom, že vojáci základní služby, kteří v té době stříhali pomyslný metr, možná do civilu hned tak neodejdou. tato prognóza se naštěstí nevyplnila.

A jak dnes Vojtěch Brejžek vzpomíná na 11. listopad? „Pamatuji si úplně na 100 procent, co jsem dělal, když jsem o tom poprvé uslyšel. V prvním patře na štábu byla místnost pro kuřáky. Vyšel jsem z kanceláře, protože jsem někoho hledal a v kuřárně byla televize a běžely první záběry z Manhattanu. Koukal jsme, co se děje a nechtěl věřit tomu, že je to zpráva a ne nějaký sci–fi film na Nově,“ popisuje první okamžiky.
Nebyl schopný ani uvěřit tomu, že by se útok na USA a na Manthattan podařil. „Byl jsme tam dvakrát a bylo pro mě těžko pochopitelné, že by mohl být tak silný výbuch, aby to zničil,“ pokračuje někdejší velitel vojáků v oranžových baretech, což byl symbol záchranářů.

Nikdo v té době podle Brejžka nevěděl a netušil, jaký to bude mít dopad na ekonomiku a to jak na světovou, tak i naší a zda se to nebude opakovat někde jinde, třeba i v Čechách.

Právě jindřichohradečtí vojáci tehdy byli součástí záchranného systému a prakticky by se ocitli zhruba ve stejné pozici jako hasiči v Manhattanu. Prostě by šli zachraňovat lidi, stejně jako třeba při povodních.

„V roce 2002 na jaře jsem byl v Americe na služební cestě, kde se všechny věci okolo zásahu záchranných složek rozebíraly a lidé tam i sledovali entuziasmus s jakým záchranáři do toho šli, i když věděli, že se možná už nevrátí. A myslím si, že po téhle stránce to zůstalo v tehdejších vojácích a odnesli si to i do civilu,“ doplnil bývalý velitel.
Ačkoli i po povodních se většina občanů Jindřichohradecka shodovala v tom, že oranžové barety jsou v regionu velice užitečné a dokáží účinně pomoci civilními obyvatelstvu, rozhodnutí ministerstva se ubíralo jiným směrem a v květnu 2008 vojenští záchranáři byli u Vajgaru skončili.
Apokalypsa, jak lidé stav po teroristickém útoku popisovali, se dotkla také hasičů, jejichž američtí kolegové v troskách mrakodrapů při snaze zachránit životy zahynuli.

Před deseti lety komentoval tragédii tehdejší ředitel jindřichohradeckého hasičského záchranného sboru Oldřich Pánek zřícení mrakodrapů a následný tragický zásah hasičů hned poté slovy, že se tam stalo něco nepředvídaného. „Určitě velitel, který tam rozhodoval, by neposlal své hasiče na smrt. To by neudělal nikdo, kdyby čekal scénář, který se pak stal. Jen v důsledku požáru by se budova nezřítila. Ocelová konstrukce musí jisté zahřátí vydržet,“ řekl tehdy na adresu svým amerických kolegů Pánek. Například i do dačického TRW–DAS dolehly centrálně vydané pokyny celosvětového amerického koncernu. Jedním z opatření byl zákaz pro všechny zaměstnance létat letadlem. Jednalo se o přechodnou záležitost, ale byly zde obavy o tom, aby se nestal terčem útoku stroj se zástupci právě kvůli skutečnosti, že je koncern americký.
Mimo jiné přišly i pokyny oprášit evakuační plány ve fabrice.

Mezi lidmi také odstartovala otázka oprášení plynových masek, krytů a podobně. Již v té době se ale ze škol stahovaly všechny plynové masky a ukládaly se v centrálním skladu Hasičského záchranného sboru. Dnes již na Jindřichohradecku nejsou žádné.
„A stejně by v nich byly staré filtry, které by nebyly ani vhodné pro civilní účely, třeba v případě úniku čpavku a podobně,“ vysvětluje vedoucí oddělení ochrany a krizového řízení Městského úřadu v Jindřichově Hradci Jiří Hruška.

V současné na Jindřichohradecku zůstává podle jeho slov již pouze jediný funkční kryt, a to ve škole na Hvězdárně v Jindřichově Hradci. Zatímco před deseti lety byly ještě asi tři.

„Dnes je i trend v případě mírových událostí, zavřít důkladně okna a dveře, které by měly proti úniku plynů ochránit. Dřívější opatření civilní ochrany se změnila, dnes se počítá s dočasnou evakuací. A pro jednotlivé situace se zpracovávají konkrétní krizové plány, které se týkají i určité oblasti, skupiny obyvatel a podobně,“ naznačuje novodobý trend Hruška.