Vystudovala Soukromou střední školu obchodu, služeb a provozu hotelů v Jindřichově Hradci. Pracuje jako servírka v hotelu.

Chtěla jsi vždy dělat servírku nebo jsi měla původně v plánu nějaké jiné povolání?
Mým snem nebylo pracovat jako servírka, chtěla jsem být letuška a také právnička, k práci servírky jsem se dostala náhodou, při hledání letní brigády, a od té doby mi bylo jasné, že tímto povoláním se chci živit.

Baví tě tvoje práce, co tě na ní baví nejvíce?
Patřím k málo lidem, kteří mají to štěstí, že je jejich práce baví. Můžu říci, že moje práce je mým koníčkem. Nejvíce mě asi baví to, že každý den potkávám nové lidi, vyslechnu si nové příběhy, ale na druhou stranu ráda vidím, že se mi hosté vracejí.

Vadí ti něco na tvém povolání?
Jediné, co mi vadí, jsou hosté, kteří ví už při příchodu do restaurace, že chtějí dělat problémy a vyhledávají chyby i tam, kde nejsou.

Setkáváš se někdy například s nepříjemnými poznámkami hostů? Jak se s nimi vypořádáváš?
Nepříjemných hostů je naštěstí méně než příjemných. Dříve jsem byla vždy po nějaké nepříjemné situaci nervózní, ale dnes už se to snažím vyřešit s úsměvem. Pokaždé to samozřejmě nejde, a tak jsem přišla na metodu odejít, uklidit se ve skladu, kde mě nikdo nevidí, a zpět do restaurace přicházím opět s úsměvem a dobrou náladou.

Co by měl vědět každý, kdo by chtěl toto povolání vykonávat?
Nejdůležitější je, aby měl rád kontakt s lidmi, měl pevné nervy a občas se uměl povznést nad nepříjemností některých lidí.

Stalo se ti někdy nějaké například úsměvné nedorozumění?
Úsměvných situací není moc, ale nejčastěji nastávají s dětmi.

Chtěla bys jako servírka pracovat stále nebo přemýšlíš o něčem jiném?
Zatím mě tato práce velmi baví, ale už dnes vím, že se toto povolání nedá dělat věčně, ať ze zdravotních nebo jiných důvodů. Jediné co vím, že v práci potřebuji kontakt s lidmi.