Rozhovor s anonymní alkoholičkou Evou o možnostech, jak se vyrovnat se závislostí:

Lidé, kteří bojují se svou závislostí na alkoholu, se scházejí každé úterý v evangelickém kostele. O tom, jak si nyní skupina stojí a do jaké míry může lidem pomoci, jsme hovořili s Evou, která abstinuje sedm let a patří mezi stálé členy. Ačkoliv byla pro Deník ochotna sdělit své plné jméno i místo, kde žije, s ohledem na statut sdružení jsme se rozhodli její anonymitu zachovat.

Jak si v současnosti jindřichohradecká pobočka stojí? Deník pravidelně zveřejňuje kontakt, pomohlo to někomu?
Řada lidí se k nám dostala díky Deníku, za což děkujeme. S naší pobočkou je to tak, že nějakou dobu chodí lidí hodně, pak málo. Podobně je tomu ale i jinde. Teď se nás pravidelně schází zhruba pět, ale naší snahou je samozřejmě pobočku udržet.

V čem mohou Anonymní alkoholici lidem pomoci?
Může mezi nás přijít člověk, kterého propustí z léčebny, ale také ten, který si svou závislost uvědomuje a chce přestat s pitím sám od sebe. Hlavní pomoc je v tom, že se vypovídá mezi lidmi, kteří mají se stejným problémem zkušenost a pochopí ho. Je to jedna z možností, jak se se závislostí vyrovnat, získat informace a nesměrování. Nikdo nikomu nic nepřikazuje, každý povídá o svých prožitcích a ostatní si z toho mohou vzít něco pro sebe, třeba návod či metodu, jak překonat touhu se napít.

Co když ale taková touha člověka přepadne například v noci?
Po celých čtyřiadvacet hodin jsme na telefonu, a tak může v případě krize kdykoliv zavolat, protože jde o překonání momentální chvíle. Pokud se člověk ale již napije, tak už není dobře volat. I když takto zrecidivuje, tak to ale není důvod, proč by mezi nás nemohl opět přijít.

Současná hospodářská krize může negativně zapůsobit na psychiku řady lidí a k alkoholu je jenom krok. Máte stejný názor?
Útěk k alkoholu je únikem od reality, k čemuž může vést i ztráta zaměstnání. I když závislý člověk třeba nemá peněz nazbyt, na alkohol si je vždy opatří. Pokud jde o vznik závislosti, tak v tomto směru například vůbec nehraje roli vzdělání. Může se do ní dostat člověk bez něj, zrovna jako vysokoškolák.

Jaké jsou signály, že má člověk problém s alkoholem?
Problém signalizuje změna chování. Začne mít potíže v práci, v rodině, objeví se fyzické stavy jako třes, pocení a hlavně ranní pití, které závislost potvrzuje na sto procent.

Slyšela jsem také, že máte blízko k čemusi, co by se dalo nazvat náboženskou sektou . . .
Rozhodně nejsme žádnou náboženskou organizací. Jedinou naší vírou je víra v sebe, v uzdravení, nikoliv nějaká víra v Boha.

Už padla zmínka, že se scházíte v Jindřichově Hradci každé úterý. Co když ale člověk vůbec nechce, aby se o jeho problému v místě bydliště vědělo a raději by hledal pomoc jinde?
Pobočky jsou také například v Táboře, Českých Budějovicích, Písku, Pacově či Pelhřimově. Zakládají se ale i nové skupiny. Veškeré kontakty lze najít na internetu. Také jsme své letáčky umístili v ordinacích některých lékařů, i když všichni nám samozřejmě nejsou nakloněni. Mají pocit, že jsme pro ně konkurencí, což my ale takhle necítíme. Jde nám jen o možnost pomoci lidem, kteří se potýkají se stejným problémem, jako máme my, nikoliv suplovat lékaře. Každému to ale vyhovovat nemusí.