V areálu zámku se to jen hemžilo vodníky a rusalkami snad všech věkových kategorií, velkou vodnickou slavnost si nenechaly ujít ani další pohádkové postavičky. Užívaly si to zejména děti, pro které byl připravený bohatý program plný her, písniček, pohádek a divadelních scének, v Čochtanově pohádkovém světě plnily nejrůznější úkoly, mohly si užít vodnickou superstar, módní přehlídku, navštívit vodnický kosmetický salón, popustit uzdu své tvořivosti nejen při malování hrníčků nebo se přidat k průvodu vodníků k rybníku Svět.
Nechyběl v něm ani malý Oliver. „Jsem z Třeboně a jsem tu už podruhé,“ představil se parádně vymustrovaný vodníček. „I vlasy mám zelené,“ smekl klobouk, aby předvedl, jak se s maminkou při přípravě kostýmu vyřádili. Dnes už se mezi vodníky cítí jako ryba ve vodě.
play_fill
„Ale když mi byly tak dva roky, tak jsem se jich trošku bál,“ přiznává. Lehký respekt byl znát u některých dalších malých účastníků, ale obavy ze sebe při společném zpívání a tanci s dospělými vodníky v dokonalých převlecích rychle setřásli.
Akce si už bezmála tři desítky let připomíná postavu Werichova slavného vodníka Čochtana a prostřednictvím zpěvu a scének také samotného Jana Wericha a jeho spolutvůrce a kamarády na život a na smrt z Osvobozeného divadla – Jiřího Voskovce a Jaroslava Ježka.
A nebyla to jediná třeboňská víkendová událost, které vévodila zelená barva. Masarykovo náměstí obsadili tradičně myslivci. Nabídla například vystoupení trubačů, přehlídku loveckých psů, ukázky tradic, vábení zvěře, sokolnictví, ale i trh plný zvěřinových specialit a mysliveckých potřeb.
