Vše začalo tím, že pracovníci ÚZSVM začali z vlastní iniciativy pátrat po majiteli části pole (o rozloze skoro 80 arů) nacházejícího se za Stráží nad Nežárkou.

Archivy při tomto pátrání odkryly příběh několika generací.

„Od roku 1855 až do 40. let minulého století půda náležela k nemovitostem, na kterých hospodařily hned čtyři rodinné generace. Poslední majitelka usedlost s polnostmi získala v roce 1941 postupní smlouvou od rodičů. V té době již bydlela v Praze, kam se provdala. Po válce se rozhodla majetek v jižních Čechách odprodat,“ uvedl ÚZSVM.

Městská policie Třeboň. Ilustrační foto.
Na lince 156: Dva zaklínění senioři, neviditelný násilník a cizinci v kontejneru

Stalo se nejspíš nedopatřením, že jedno pole ženě zůstalo. Konkrétně se jednalo o dvojici pozemků, které byly na rozdíl od už odprodaného majetku evidované v jiné knihovní vložce pozemkové knihy.

„Když na počátku 90. let zemřela, pozemky nebyly ani předmětem dědictví. Důvod znovu vychází ze zápisů v pozemkové knize města Stráže nad Nežárkou,“ informoval ÚZSVM.

„Její německy znějící příjmení se správně psalo českým pravopisem, ve starých vlastnických listinách ale bylo zaznamenáno v němčině. Rozdíl v jediném písmenu stačil k tomu, že se na pozemky podruhé zapomnělo. ÚZSVM tři desítky let poté vlastnictví objasnil a požádal o dodatečné projednání dědictví,“ sdělil dále uřad. Potomci ženy dnes stále žijí v Praze a dědicem pole, jehož hodnota se za ty roky znásobila, byl určený vnuk.

ÚZSVM závěrem dodal, že o majetku budoucí dědic neměl sebemenší ponětí, a byl tak velmi příjemně překvapen.