Členové sboru hrají na hudební nástroje. Děti, které nehrají na žádný hudební nástroj, oživují zpěv rytmickými nástroji.

Myslím, že je mnoho lidí, kteří o Dětském chrámovém sboru ještě neslyšeli? Můžeš nám říct, jak vznikl?
Dětský chrámový sbor navazuje na činnost zájmového kroužku, který fungoval při římskokatolické farnosti v Třeboni léta a kam si mohli děti přijít pohrát, zazpívat a něco hezkého si namalovat či vyrobit. Vystřídalo se zde několik vedoucích a podle toho se vždy trošku lišila náplň, ale idea byla stále stejná, nabídnout dětem možnost zábavy a setkávání.

Před třemi lety se kroužku ujala paní učitelka Anna Zábranská a já a domluvily jsme se, že bychom chtěly zkusit nacvičit něco, s čím by se děti mohly pochlubit před publikem. Nacvičili jsme tenkrát hru se zpěvy o Josefovi a Marii a děti ji zahrály na Vánoce rodičům a ostatním spřízněným duším.

Měla vaše hra úspěch?
Měla takový úspěch, že nás to až zaskočilo. Museli jsme jí několikrát zopakovat a lidé se začali ptát, kdy zase něco nového připravíme. Dětem se vystupování líbilo, takže se z výtvarného kroužku postupně stal hudebně–dramatický. Paní učitelka Zábranská připravovala hudební část a já tu divadelní.

A jak se z dramatického kroužku stal chrámový sbor?
Do kroužku se časem začaly hlásit i starší děti, které měly chuť vyzkoušet si něco náročnějšího. Zařadili jsme tedy do repertoáru náročnější skladby v latině, kánony a vícehlasé písně. Když jsme začali vystupovat pravidelně a zpívat i mimo Třeboň, bylo zapotřebí vymyslet nějaký název. Pomohl nám pan děkan třeboňského kostela otec Hugo Pitel, který nás takto pojmenoval.

Sbor má tedy své zázemí na faře v Třeboni?
Přesně tak. Máme velkou podporu pana faráře. Chodí si pravidelně poslechnout děti při našich zkouškách a často jim přinese i něco dobrého na zub. Přesto, že je to již pán v letech, má velké pochopení pro děti a mládež a naší činnosti fandí.

Doprovází váš zpěv i nějaké hudební nástroje?
Ano, zpočátku to byla jen kytara a elektrické piano, ale později jsme získali velmi šikovnou flétnistku Sylvii Grulichovou. V současné chvíli máme ještě dalšího flétnistu a houslistku. Děti, které nehrají na žádný hudební nástroj, oživují písně rytmickými nástroji.

Je o váš sbor mezi dětmi v dnešní počítačové době zájem?
Je a mohu říct, že mne to velmi těší. Mezi členy převažují děvčata, ale máme i pár chlapců. Nejmladší člen je sedmiletý chlapec a nejstarší jsou čtrnáctileté slečny.

Kde bychom mohli Dětský chrámový sbor slyšet?
Nejčastěji zpíváme v Třeboni v kostele sv. Jiljí a Panny Marie Královny. Zpíváme ale i jinde, například v kostelích v Mláce, Stříbřeci, Majdaleně, Stráži nad Nežárkou či v Lomnici nad Lužnicí. Naší hezkou tradicí se stalo, že v čase adventu vystupujeme v domově důchodců v Třeboni, abychom potěšili babičky a dědečky zde žijící a abychom jim přinesli trochu vánoční nálady a radosti.

Přibíráte do dětského chrámového sboru i nové členy?

Ano, každý, kdo by měl chuť si s námi zahrát a zazpívat, je vítán. Zkoušíme každé pondělí od půl čtvrté na faře v Třeboni.

Petra Žilková se ptala Eriky Suchanové.

Příští týden se bude vedoucí dětského chrámového sboru Erika Suchanová ptát Heleny Herrmannové, která pracuje jako zdravotní sestra v třeboňských lázních Aurora.