Vlaky panu Jirsovi učarovaly už od malička. "Když mi byly tři roky, děda mě poprvé vzal na nádraží, kde stála parní lokomotiva. Od té doby mě babička pravidelně vozila na nádraží, abych se mohl dívat. Když mi bylo devět let, pořídil jsem prvních pár metrů kolejí z Jemnice a malý plošinový vagón, který máme na trati dodnes," vylíčil Zdeněk Jirsa. První lokomotivu jménem Jůlinka si postavil sám. "Parní stroj mi dovezl strejda z Mostu z parní lokomotivy, které se říká Štokr. Díly jsme sháněli různě po nádražích, šrotištích a kotelnách. Stavba lokomotivy trvala asi dva roky, poprvé vyjela v mých sedmnácti letech. Dalších deset let jsme ji dolaďovali, poté jsme pořídili nový kotel a od té doby potřebuje lokomotiva jen drobné provozní úpravy," popsal majitel zahradní železnice Zdeněk Jirsa. Jeho parní lokomotiva Jůlinka je volnou replikou mašinky z roku 1912, kdy tyto lokomotivy stavěla ČKD pro důl Julius.

Parní lokomotiva Jůlinka nadchla malé i velké návštěvníky zahradní železnice v Dačicích.
Zahradní železnice zahájila prázdniny. Z Jůlinky byly nadšené děti i rodiče

Postavit vlastní lokomotivu ale není jen tak. "Ptal jsem se na nádražích, strojvedoucích, topičů. Přečetl jsem spousty knížek a také jsem na nádraží chodil pomáhat. Začínal jsem jako kluk doplňováním uhlí do uhláků, držením hadice při čerpání vody, různým mazáním a čištěním, prostě jsem dělal veškeré vedlejší práce, které jsou potřeba k obsluze lokomotivy," zavzpomínal na své začátky Zdeněk Jirsa, který v současnosti vlastní spolu s rodinou celkem čtyři lokomotivy. Dvě dieselové a dvě parní. "Naší nejnovější lokomotivou je malá dieselová lokomotiva Plop. Váží necelou tunu a má výkon deset koní. U nás na trati vozí už druhou sezonu denně návštěvníky. Druhou dieselovou lokomotivou je ta s označením BN30. Váží více než pět a půl tuny, výkon má třicet koní. Lokomotivu jsme si přivezli v roce 2002 z Hodonína z cihelny," řekl Zdeněk Jirsa. Další dvě lokomotivy jsou parní, kromě Jůlinky, která vozí návštěvníky, má Zdeněk ve sbírce ještě Mařenku. Parní lokomotivu firmy Maffei z roku 1908 přivezli v roce 2018 z Německa a od té doby ji postupně rekonstruují.

Než se parní lokomotiva Jůlinka vydá s návštěvníky na koleje, musí podstoupit dlouhé přípravy. "Základem je čištění lokomotivy. Po provozu je potřeba dát celou lokomotivu do pucu. V mé režii bývá čištění trubek v kotli lokomotivy. Dále je potřeba vyčistit celé topeniště – rošt a popelník, to dělá dcera. A na závěr se vymete kabina. Důležitá je i kontrola celé lokomotivy, promazání všech pohyblivých částí stroje, dolití petroleje do osvětlení a vyzbrojení lokomotivy uhlím a vodou. V den provozu začne zátop lokomotivy. Lokomotiva se zatápí dřevem, po dosažení tlaku v kotli se přejde na topení uhlím," vyjmenoval Zdeněk Jirsa s tím, že celý proces zátopu lokomotivy ze studeného do provozního stavu trvá obvykle kolem tří hodin.

V lázeňském městě budili účastníci rally velkou pozornost a kolemjdoucí často nechápavě kroutili hlavami.
Rohatá i chlupatá auta. Třeboní projel nejbláznivější závod světa Carbage run

Rodina pana Jirsy jeho koníček sdílí a každý má při provozování zahradní železnice svojí roli. "Žena má na starost bufet a upomínkové předměty. O vše se stará zodpovědně a s radostí udržuje ve všem pořádek. Starší dcera ve svém volném čase vozí návštěvníky a převzala po mně komentované prohlídky. Prostřední dcera se věnuje vypravování vlaku a štípání jízdenek. O akcích však jezdí spolu na vlaku a dělají průvodčí. Nejmladší dcera asistuje při vypravování vlaku a s úsměvem mává na návštěvníky z vagónů," popsal úkoly členů své rodiny pan Zdeněk. Zároveň se všichni její členové starají o údržbu trati i pozemků. Během akcí pro veřejnost se pak zapojí také přátelé a kamarádi.

Zahradní železnice v Antonínské ulici není volně přístupná. Veřejnosti se otevírá vždy třikrát do roka u příležitosti Dušiček, Mikuláše a začátku letních prázdnin. Areál je ale možné navštívit i po předchozí telefonické domluvě. Další podrobnosti se dozvíte na internetových stránkách Železnice plná páry nebo na facebookovém profilu.