Když říkám učitelem, myslím to opravdu vážně, protože je to právě on, který nám starším pomáhá třeba při elektronickém plánování a ukládání tratí do satelitních navigačních prostředků.

Martine, popiš čtenářům, jakými způsoby větroň získává anebo udržuje výšku bez použití motoru.
Jsou tři: termický, svahový a vlnový. Všechny tři se využívají při přeletech, ale poslední z nich, tedy létání ve vlně, používáme i k takzvanému převýšení, kdy se měří výška, již vystoupáme od okamžiku vypnutí, většinou od vlečného letadla. Jsou tři odznaky FAI, stříbrný, to je převýšení tisíc metrů, zlatý tři tisíce a diamantový pět tisíc metrů.

Tvůj otec je známý jihočeský letec, výborný akrobat, dochází mezi vámi k soupeření?
Asi mi trochu nemůže odpustit, že on čeká na dobré počasí víc než deset let. Samozřejmě, vše je ale v rovině přátelského špičkování.

Zpět ale k tvému opravdu výjimečnému výkonu, jaké jsou předpoklady takového letu?
Rozhodující je počasí a trpělivost. Startoval jsem na letišti Mikulovice v Jeseníkách, kde je třeba ke vzniku vlny silný jihozápadní vítr, kdy hory vytvoří vlnu, která je účinná do mnohakilometrových výšek.

Jaká úskalí má takový let?
Každý ví, že s výškou řídne vzduch, klesá tlak, ubývá kyslík, horolezci se často dny i týdny aklimatizují na výkon. Takže hrozí hypoxie, ale i zima, při mém letu bylo nahoře minus třicet stupňů Celsia. Nebezpečná je i námraza, která se může utvářet na celém povrchu letadla. Pro zabránění hypoxii jsem měl při letu kyslíkový přístroj, který jsem začal používat ve čtyřech tisících metrech, ale můj zdravotní stav nebyl ideální, byl jsem nachlazen, a tak asi poněkud vázl přísun kyslíku.

Jak tedy probíhal let?
Letěl jsem na svém větroni ASW 19 B, který má rozpětí patnáct metrů a patří do klubové třídy. Nechal jsem se vytáhnout poměrně vysoko asi do osmnácti set metrů, protože se zdálo, že počasí nebude moc příhodné. Vlek byl neobvykle klidný, protože při letu do vlny se prolétávají takzvané rotory, což jsou velmi silné turbulence, také nijak zvlášť dobré znamení. Stoupání bylo zpočátku nepatrné, na rozdíl od někdy divokého stoupání v termických proudech bylo velmi klidné. Do tří tisíc metrů jsem se dostával asi tři hodiny. Zkušenější piloti vyzývali k trpělivosti. Potom se začala situace zlepšovat, utvořily se lentikuláry, čočkovité mraky v poměrně velké výšce, důkaz existence vlny. Pak to šlo již do šesti tisíc metrů poměrně dobře a protože let již trval téměř pět hodin, trochu jsem pojedl, ale stoupání stále trvalo, tak jsem pokračoval vzhůru.

Cítil jsi nějaké projevy výšky na organizmus?
Jak jsem již řekl, byl jsem nachlazen, tak mne dost intenzivně bolela hlava, uvědomoval jsem si, že se mi obtížněji udržuje pozornost při odečítání údajů z přístrojů, ale já už věděl, že mi do diamantu chybí již jen několik set metrů, tak jsem to nevzdával.

Jak se vyvíjelo počasí?
To jsem byl již vysoko nad mraky, obloha byla světle modrá, nade mnou pouze slunce. Samozřejmě, že jsem sledoval vývoj oblačnosti pod sebou, i letiště nám dávalo informace, že se mraky slévají, což může být v horách velmi nebezpečné. Ale myslím, že jsem měl situaci pod kontrolou, nouzovou variantou byl případně klouzavý let do Polska a tam přistát v rovinách, nad nimiž bylo jasno a výšky jsem měl tak na dvě stě padesát kilometrů letu, ale v oblačnosti pode mnou se pravidelně vytvářela místa vhodná pro sestup.

Jaké jsou tvé další cíle?
Vše závisí na zdraví, penězích a čase. Stále mne lákají plachtařské závody, jsem asi soutěživý typ. Atmosféra na soutěžích je jedinečná.
Veřejnost si myslí, že plachtařina je nebezpečný sport, co na to řekneš?
Já ho nebezpečně ani adrenalinově nevnímám.

Dostal ses někdy do nebezpečné situace?
Každý člověk může udělat chybu. Měl by se poučit, pokud má to štěstí. V určitých fázích letu je třeba mít připravené nouzové řešení. Když nevychází výška na přeskoku nebo při dokluzu.

Jaroslav Cempírek

ÚDAJE O LETU:

– Martin Picka se o převýšení pokoušel již třetí sezonu.
– Ročně se v ČR povede překonat převýšení zhruba desítce lidí.
– Let se konal 8. října 2009, trval 5 hodin 36 minut 54 vteřin.
– Nejvyšší dosažená výška 7663 metrů nad mořem. Převýšení 5365 m.
– Zajímavé je, že den před letem byl Martin ještě v pět hodin odpoledne v Praze, z Jindřichova Hradce odjížděl před dvanáctou v noci a v pět ráno dojel na letiště, sledoval počasí, necelou hodinu skládal větroně. Kolem deváté ráno startoval, potom co už byli ve vzduchu i další kamarádi. Po letu zase vše sbalil, sedl do auta a druhý den šel normálně do práce.
– Když se ručička výškoměru přehoupla přes 7000 m, litoval, že tam nemohl sedět jeho otec.