„Na brigádu určitě půjdu. Chci si vydělat peníze a taky nechci být celé prázdniny doma,“ řekl devatenáctiletý abiturient Radek Doucha, který se chystá na vysokou školu.

Měsíc v práci

Problémem může být doba brigády, protože většina zaměstnavatelů dává přednost alespoň měsíčnímu pracovnímu poměru. „To pro mě není problém, klidně půjdu do práce na měsíc, mám o měsíc delší prázdniny, takže volna si užiju dost. Navíc peníze se hodí,“ dodal Doucha. „Řekl bych že nabídka brigád je poměrně široká, alespoň já měl z čeho vybírat,“ uzavřel.

Mladší uchazeči o práci, kteří si užívají klasicky dlouhé prázdniny však často tak dlouhé brigády odmítají. „Brigádu mám, ale jen na čtrnáct dní. Jedu potom s rodiči do Itálie a taky chci být doma s kamarádkami,“ řekla sedmnáctiletá gymnázistka Jana Brožíková. „Delší brigádu bych nechtěla, chci si hlavně odpočinout.“

Zaměstnavatelé mají dvě možnosti, kterak brigádníka zaměstnat. „Existují dvě formy pracovního závazku. První je dohoda o provedení práce. Zaměstnanci umožňuje pracovat maximálně sto padesát hodin, ale ani zaměstnavatel ani zaměstnanec nemusí platit zdravotní a sociální pojištění,“ vysvětlila vedoucí oddělení financování aut leasingové firmy Jitka Bláhová. „Druhou dohodou je dohoda o pracovní činnosti. U té je doba práce neomezená. Je jedno jestli se jedná o brigádníka nebo uklízečku. Zaměstnavatel ale platí zaměstnanci zdravotní a sociální pojištěmí, které se odečítá pracovníkovi z hrubé mzdy. Je to zhruba dvanáct procent,“ dodala.

Zahraniční štace

Velké oblíbenosti se těší v poslední době i brigády, za kterými je třeba vycestovat do zahraničí. Taková práce se dá najít na internetu, kde je nabídka velmi široká. Firmy navíc brigádu, včetně cesty zprostředkují a zájemci tak odpadá většina vyřizování. Práce mimo Českou republiku je však podmíněna členstvím cílové země v Evropské unii. Proto se nejoblíbenější destinací stala Velká Británie a především Irsko. Jediným možným problémem je, že podobné brigády netrvají dva nebo tři týdny, ale celé měsíce. „Byl jsem dva měsíce v Irsku a jeden v Anglii,“ vzpomínal student vysoké školy Daniel Holec.

„Pracoval jsem na soukromé farmě a jako au–pair. Práce mě bavila, navíc je placena úplně jinak než v Čechách. „Na farmě to byla dřina. V obřím skleníku jsem lezl po kolenou deset hodin denně, oproti tomu bylo hlídání dětí a sem tam nějaký nákup hračkou. Kdybych mohl, jedu hned zas, byla to dobrá zkušenost,“ uzavřel vysokoškolák.

Tadeáš Nový