Kdyby paní Jaroslava před pěti lety věděla, jak se jí její mikrovlnka s videorekordérem pod stromeček prodraží, jistě by si koupi na splátky rozmyslela. Kupovat na Vánoce na dluh je ale stále v módě.

„Za poslední tři roky přibývá spotřebitelských úvěrů každoročně o dvacet procent,“ uvedl zástupce ředitele táborské pobočky České spořitelny Petr Machula. Trend si vysvětluje sociální jistotou a stabilitou, kterou prozatím pociťuje stále více rodin.

„Před pěti lety jsem se rozhodl koupit si pod stromeček mikrovlnku a videorekordér na dluh. Zrovna jsem ale tehdy marodil, a tak šla podepsat smlouvu maminka,“ vypráví syn paní Jaroslavy z Tábora.

Prodejce jí vnutil kartu, ze které může čerpat ještě dalších čtyřicet tisíc. „Úrok byl ale tak vysoký, že jsme tyhle dvě věci spláceli po pěti stovkách tři roky. Já i maminka jsme z Vánoc na dluh vyléčeni na dlouhou dobu,“ tvrdí syn, který ve finále zaplatil téměř trojnásobek původní ceny.

Spotřebitelský úvěr bývá výhodnější brát si v bance, přestože i tady se úroky pohybují od osmi do 14 procent. „Úroky jsou zhruba dvojnásobné než třeba u hypoték, za které ručí majitel nemovitostí. Do spotřebitelských úvěrů, které si dnes berou klienti už bez ručitele, se musí promítnout jisté procento rizikových úvěrů,“ objasnil Machula. Na to bohužel doplácejí ti solidní, kteří poctivě splácejí.

Splátky přitom značně zatěžují rodinný rozpočet až u pěti procent domácností na jihu Čech. „Z výsledků jednorázového šetření z roku 2007 zaměřeného na životní úroveň Jihočechů vyplývá, že každá dvacátá domácnost vnímá splácení dluhů jako těžkou zátěž,“ potvrdila Petra Dolejšová z českobudějovické pobočky Českého statistického úřadu. Z 250 tisíc jihočeských domácností jich dalších 29 tisíc ohodnotilo splácení dluhů jako alespoň částečnou zátěž pro rodinnou kasu. V porovnání s rokem 2005 je ale situace o málo růžovější. Tehdy se s velkými problémy při splátkách potýkalo 5,3 procenta respondentů.

„K čemu nám bude drahé auto, když budeme sami na pustém ostrově,“ míní učitelka prvního stupně ze Základní školy Bernarda Bolzana Marie Berková.

Dětem se po dlouhá léta snaží vštěpovat, že materiální svět není to nejdůležitější. „Když pořádáme vánoční besídky, nabádáme děti, aby si dávaly drobnosti, ale z lásky. Tím, že věnujeme byť drobnost a strávíme čas nad jejím vybíráním a hezkým zabalením, ukážeme tomu druhému, že na něj myslíme,“ nabádá učitelka.

Sociální rozdíly mezi rodinami ale mohou děti pocítit právě pod stromečkem. Těm, které dostanou plyšáka a punčocháče, by mohlo přijít líto, že spolužák našel pod ozdobeným smrčkem supermoderní auto s ovládáním.

„‚Ty máš obyčejné tenisky, v těch tě budou bolet nohy, protože nejsou značkové,‘ i s tímhle jsme se už setkali. V naší škole se snažíme děti vychovávat k tomu, že nejdůležitější na světě je mít doma zdravou mámu a tátu, kteří je mají rádi,“ vysvětlila Berková. Doba bohužel klade stále větší důraz na konzum. Podle učitelky by se však každý měl nejvíce těšit z prosté radosti z obdarování toho druhého.