Ono totiž najít kopec, na kterém se tady pojede vyhlášený Silvestrovský sjezd na čemkoliv, není jen tak. Po sněhu ani památky a kopce, místo aby se bělaly, se zelenají.

Pravda, jede se už čtrnáctý ročník, ale zatím jsou to pro mě končiny neprobádané, a navíc zjišťuji, že ani někteří z místních přímo v obci si nebyli jistí, kde že se ta „sranda jízda“ pojede. Ale ti skalní příznivci už šli doslova najisto.

„To víte, sníh by byl mnohem lepší, ale už dávno jsme si řekli, že budeme jezdit za každého počasí, tak to dodržujeme,“ uvedl za organizátory Milan Vocílka starší. Označení za hlavního organizátora se smíchem odmítl: „Tady jsou organizátoři všichni.“

Málo účastníků

I když se letos na travnatém svahu sešli nadšenci jen s pěti kuriózními vozidly, diváků přišla spousta. Mezi nimi byli i někteří bývalí odvážlivci na netradičních strojích.

Účastníci však neskrývali své zklamání z toho, že je jich stále méně a na výzvu, aby si někdo z přihlížejících jízdu na jejich „strojích“ vyzkoušel také, reagovali jen dva dobrovolníci.

„Lidé se už dneska neumějí bavit sami, ale přijdou se jen bavit jako konzumenti,“ povzdechl si Milan Vocílka starší a další mu přizvukovali. Vzpomínali na dobu, kdy bývalo vozidel až dvaadvacet.

Vzpomínky

„To bylo v roce 2006, kdy byla zima pořádná, byl sníh a mráz. Nevešli jsme se na malý kopec, tak jsme začali jezdit na velkém. Bylo tu i tolik diváků, že musela přijet policie a řídit dopravu. Bylo tu včetně diváků tak 1400 lidí,“ vzpomínal místní rozhodčí Miroslav Rybák.

Tradice začala podle organizátorů 25. prosince na bále v místním kulturním domě. „Aby měly ženské klid na přípravu chlebíčků, tak jsme řekli, že si s dětmi mezitím zasáňkujeme. Třeba Veronika, která právě dneska slaví dvanácté narozeniny, jela poprvé, když jí byl jeden rok,“ vysvětlil Milan Vocílka starší.

To se ale podle jeho slov vždy pečlivě tajilo, co v garáži vzniká, takže tam ani nikoho nepouštěli. O to větší pak byla radost z překvapených obličejů.

„Bydlíme tu šest let a po tu dobu vždycky natáčím video. Byla tady spousta zajímavostí. Jednou se jeden místní převlékl za gogo tanečnici, ještě předtím zase za miminko a měl dokonce i pemprsky a v ruce dudlík, který si namáčel do medu a jel v dětské postýlce,“ vzpomínal se smíchem Dušan Knapík.

Společně s dalšími pak vzpomínali na jízdu Bédi Trávníčka na sekačce na trávu, která jela na sněhu.

„Vždycky si říkáme, že si taky něco připravíme a pojedeme, ale nějak jsme to ještě nestihli,“ dodala Iva Knapíková. O legraci v Horní Radouni zkrátka není nouze. Jsou tu totiž dobrá parta.