Na internetu už přes měsíc koluje petice za dobrovolnost vypracovávání domácích úkolů, kterou podepsalo víc než tisíc lidí. Redaktorka Deníku se vypravila do školy v Dubném. „Děti se mají učit z chyb. Zrušil bych i špatné známky,“ říká ředitel Václav Meškan.
Základní a mateřská škola Dubné má 57 zaměstnanců, z toho 28 učitelů v ZŠ, 8 učitelů v MŠ, 6 vychovatelek v družině a školního psychologa. Ředitel Václav Meškan vyučuje fyziku a informatiku, ale nebojí se výzev. Sám se průběžně vzdělává a loni se třeba proškolil i na přírodovědu 1. stupně, dříve i občanskou výuku 2. stupně. Výuka podle jeho slov má probíhat převážně ve škole. Nechává vyučujícím volnou ruku v tom, zda zadávají, či nezadávají domácí úkoly. Kdyby povinné plnění úkolů ministerstvo školství zakázalo, sám by to uvítal. Předjímá ale, že by toto rozhodnutí těžko přijímala veřejnost učitelská i někteří rodiče.
Můžete krátce představit vaši školu?
Jsme kompletní škola od první třídy až do devítky. V každém ročníku máme dvě až tři paralelní třídy. Kromě toho vedu i školku s devadesáti dětmi. Posledních deset let jsme se zřizovatelem hodně přistavovali a rekonstruovali, protože kapacita byla nedostačující. S paní starostkou Boženou Kudláčkovou máme perfektní spolupráci.
Odkud k vám děti jezdí?
Dohromady z deseti vesnic, od Závrat, Hradců, přes Kaliště, Lipí, Jankov, Holašovice, Žabovřesky, Čakov, Čakovec, Kvítkovice, Habří, Branišov. Dubné je příměstská vesnice s velkým obvodem, do Budějovic je to osm kilometrů, takže nám tu stále přibývá zástavba. Když jsem v roce 2013 začínal, měli jsme 308 žáků, teď již 413. Každý rok průměrně přibývá 20 dětí. Dnes ani po přístavbě nemáme jedinou volnou třídu. Teď školu navštěvuje i 10 ukrajinských dětí, které se dobře začlenily.
Máte nějakou specifickou věc?
Kromě toho, že jsme v posledních letech značně budovali? Myslím, že školství potřebuje trochu posunout dopředu. Rozdíl mezi představou státu a realitou je obrovský. Propast je velká. Domácí úkoly, o nichž se budeme bavit, jsou jen třešinka na dortu. Stále existuje takové černé svědomí, že by se mělo něco dělat. Hodně toho odhalila i pandemie, konkrétně třeba ukázala problémy v hodnocení.
To je specialita vaší školy?
Ano, jde o jednu z věcí, do které jsme se pustili před dvěma lety. Šlo o změnu hodnocení, kdy jsme částečně zrušili známky a zavedli bodové hodnocení. Známky jsou na vysvědčení, protože tam ze zákona musí být. My k tomu dáváme ještě přílohu se slovním hodnocením. V průběhu roku děti hodnotíme bodově - od nuly do sta. Má to své výhody i nevýhody, pořád s tím systémem pracujeme. Budeme ho upravovat, ale určitě to není samospásné. U menších dětí na prvním stupni zvažujeme návrat ke klasickému známkování, protože je srozumitelnější. Otázka je, co s druhým stupněm. Je to stále otevřené. Samozřejmě to vyvolává i negativní reakce, jako ty domácí úkoly.
Co si tedy myslíte o petici za dobrovolnost domácích úkolů?
Jestli bude mít úspěch a ministerstvo školství řekne: Rušíme domácí úkoly, jsem si jistý, že vznikne další petice, která bude bojovat za povinnost domácích úkolů a zase se najdou rodiče, kteří je hrozně chtějí. Tak je to v české kultuře nastavené: úkoly jsou součást výuky. Když je děti nedělají, tak se doma vlastně neučí.
Patří úkoly třeba už do předškolní docházky?
Vůbec ne, někdo má ale pořád v hlavě, že se musí učit děti výkonově, aby toho znaly co nejvíc. Číst, psát a počítat. Někde je praxe až zvrhlá. Do školky vůbec nepatří výkonové vzdělávání, tam je třeba, aby děti dozrály. Četl jsem i výzkum, že ve státech, kde děti nastupují do výuky později, mají daleko lepší úspěšnost třeba ve čtenářské gramotnosti. Problém je právě opačný: když jdou do školy nedostatečně vyvinuté, jsou demotivované a nebaví je to. Nemají tendenci sami se rozvíjet. U dětí ve věku pět a šest let jsou pořád individuální rozdíly. Nikde není dané, že dítě nastupující do první třídy musí umět číst, psát a počítat. Už 18 let probíhá reforma školství, kde už dávno takové praktiky měly být vymýcené. Ale prostě se to nepovedlo, ta setrvačnost je obrovská a příprava učitelů špatná. Jsme stále fixováni na to, co známe ze socialistické výuky. I na pedagogických fakultách stále funguje vzdělávání stylem „nalévárny“ zbytečných faktů. My to pak přenášíme dál. Změna je strašně složitá.
Tak co tedy myslíte, domácí úkoly ano, či ne? Dobrovolné, nebo povinné?
Povinné by určitě neměly být. Domácí úkoly mají několik velkých problémů. V té petici to i zaznívá. Velký problém českého školství je závislost úspěšnosti žáka na domácím prostředí. Žák, který má doma dobré podmínky, maminku, která má chuť a čas se mu věnovat, dělat s ním úkoly a kontrolovat je, dát mu zpětnou vazbu, tak ten bude ve škole úspěšný. Žák, který má doma zaměstnané rodiče vracející se z práce večer, nebo prostředí, které není podpůrné, nebo rodiče, kteří nejsou schopní mu úkoly zkontrolovat, tak naopak selhává, a to je špatně. Dítě dělající domácí úkol samo dělá chyby, rodič mu nedá zpětnou vazbu, a tím se dítě naučí ty chyby, protože zpětnou vazbu dostane až druhý den ve škole, nebo třeba vůbec. Výuka má podle mě probíhat ve škole. Takže já jsem pro dobrovolné domácí úkoly, a to ještě takové, aby byly motivační, aby to žákovi něco dalo a zabavilo ho to. Bavily ho a pracoval na nich se zájmem. Aby šlo o praktické zadání, které výuku spojí s praxí a podobně. Rozhodně ne to, co se běžně děje. To je špatně.
Jak to chodí na vaší škole?
Centrálně jsem zatím ve škole zadávání úkolů nezakazoval. Nechávám to na jednotlivých pedagozích. Jsou učitelé, kteří využívají klasické domácí úkoly, jsou učitelé, kteří nezadají domácí úkol v průběhu celého školního roku. Nechávám to na nich. Kdyby to ministerstvo jako autorita zakázalo, tak bych se tomu nebránil a přivítal to. Výuka se má podle mě uskutečňovat ve škole. Věřím, že zákaz těžko bude přijímat veřejnost rodičovská i někteří učitelé.
7
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
