Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Doplnění zprávy z bulvárního tisku

Jindřichův Hradec - Starší paní se nechala strhnout krásou ostrovního vodopádku a i přes varování skočila do jezírka. Vír byl tak silný, že ji vtáhl, a tak se ji pokusil nejen manžel, ale i kapitán, jenž je na ostrov v Karibiku svou jachtou přivezl, zachránit.

20.7.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Handrejch Jan

Voda pohltila všechny tři. Takto informoval bulvární tisk o jednom z mnoha neštěstí, jež se denně dějí na celém světě.

Pro nás se vše změnilo, když tisk druhý den přinesl jméno kapitána. Oldřich Mazůrek. Beru telefon a volám příteli: „Ty už to asi víš?“ „Myslíš Oldu?“ odpovídá přítel. Nebyli jsme s Oldou blízcí přátelé, spíše jen kamarádi ve smyslu spolužáci z vysoké.

Něčím se od nás odlišoval. Možná nekonfliktní usměvavou povahou. Díky vlnitým světlým vláskům připomínal rozverného, bohémského andílka. Jeho bohémství se jistě projevovalo ve studijním nadhledu.
Olda nikdy nedával najevo svůj taneční talent. Myslím, že to byl on, kdo nám dělal demonstrátora lidových tanců, když se docent Kos, v mém případě marně, snažil naučit nás lidové tance. Oldu bylo možno vidět v Laterně magice, v Televizním baletu, ale pravděpodobně i v Československém souboru písní a tanců.

Olda se oženil s vynikající uměleckou gymnastkou, dívkou nanejvýš dokonalou, krásnou, se smyslem pro odpovědnost. Zde by příběh mohl končit, Olda se mohl stát učitelem, možná choreografem. Byl jsem ale poněkud překvapen, když jsem ho potkal s fotoaparátem. Živil se jako fotograf. Už tehdy však mluvil o námořním jachtingu.

I my jsme se skupinou přátel jezdili do Polska na moře, tam se vyškolil i Olda. Polští jachtaři mají skvělou tradici a výbornou jachtařskou školu. Jejich osamělí mořeplavci jsou nezapomenutelní a odvaha polských jachtařů pověstná. Tak Olda měl jistě skvělou přípravu. Z lásky se stalo zaměstnání, a tak vozil zájemce o plavby v Karibiku.

Je středa čtrnáctého července a my jdeme s přítelem a jeho ženou na zádušní mši za Oldřicha Mazůrka k Panně Marii Vítězné, do kostela s Pražským Jezulátkem.

Je to více než symbolické v kostele, v němž se setkává latinskoamerický křesťanský svět, jenž sem putuje právě za Pražským Jezulátkem.

Poutníci, kteří tu právě jsou z tohoto dalekého světa, nerozumí česky, a tak nevědí, že se tu uzavírá tragický příběh, jenž začal právě na jejich kontinentu.

Žena přítele, s nímž jsme přišli ke kostelu, se hněvá na neukázněnou turistiku, že zapříčinila smrt dalších dvou lidí, zejména pak i jejího dobře známého Oldřicha. Patří mezi ty, jimž se zdá jeho oběť naprosto zbytečná, nesmyslná a nešťastná.

Podíváme-li se ale na Oldův čin přes spektrum mnoha uměleckých děl, kdy můžeme samozřejmě hledat příklady oběti již z Písma, anebo se zastavit u jednoho z otců románu, Cervantesa, osud Oldřicha se nám začíná jevit jinak. Kolikrát se Don Quijote snaží, bojuje a téměř vždy marně, ale velikost jeho snažení je v čistotě a velikosti mravní snahy. Co může být větší než odvážný, riskantní pokus o záchranu dvou životů. Ztrátou vlastního života, jak se říká, toho nejcennějšího, co máme, hodnota tohoto činu přece jen vzrůstá.

Olda uzavřel život v plné síle, s tváří, na níž byly znát stopy větrů, slunce i oceánů. V jeho pohledu se zračila láska k životu.

Postavy Hemingwayových děl velmi často fyzicky prohrávají, dokonce ztrácejí život, často v předem prohraném boji. Eticky humánně a mravně však vítězí. Hrdinové přitom umírají v boji z racionálního pohledu zcela zbytečně a nesmyslně.

Jejich smrt je ale cenná, polidšťuje, přímo pozdvihuje oběť k výšinám. Tak se projevuje opravdové umělecké dílo v dějinách, tak se projevuje i část podstaty křesťanského cítění.
U Oldřicha Mazůrka, našeho obdivuhodného přítele, nemůžeme však mluvit o uměleckém díle, ale o opravdovém životě, jenž svým koncem jen potvrdil to, co platí i pro velké umění. Riskovat vše pro záchranu lidských životů, obětovat se pro druhé. Smrt záchrance jen potvrzuje velikost takového činu, i když mohlo jít zdánlivě „jen“ o velmi spontánní rozhodnutí.

Kdybych byl kněz a Olda se ke mně přišel vyzpovídat, padl bych před ním v slzách na kolena, prosil ho o odpuštění i rozhřešení.
Nevím, kde se ve mně bere pocit hraničící s jistotou, že Olda odešel, ale neumřel. Nikdy bych nevěřil, co se může skrývat za jednou zprávou bulvárního tisku, nemám důvod si ho nevážit.

Omlouvám se zejména přátelům za drzost, že jsem napsal toto zamyšlení.

Jaroslav Cempírek

20.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Třeboňské lázně. Ilustrační foto.

Co ve středu s volným časem?

1. A z 2. základní školy v Jindřichově Hradci.

Představujeme prvňáčky z 2. základní školy v Jindřichově Hradci

Na Hradecku ve středu zavřou tři čtvrtiny praktických lékařů

Jindřichův Hradec /ANKETA/ - Ve středu bude stávkovat většina praktických lékařů. I na Jindřichohradecku.

Hasiči viseli na lanech, cvičili evakuaci

Husinecká přehrada - Řidiče projíždějící včera dopoledne po hrázi Husinecké přehrady zarazil pohyb hasičů.

Vyšší Brod zažil léto, ve středu rozhodnou o teplotě mlhy

Jižní Čechy - Úterý na Hedviku (Svatá Hedvika pole zamyká a medu do řepy zamíchá) opět přepisovalo teplotní rekordy.

Hradecké orientační běžkyně mají stříbro z mistrovství republiky

Moravský Karlov - Skvělého úspěchu dosáhly na mistrovství České republiky štafet a družstev dorostenky jindřichohradeckého Spolku orientačních sportů, které vybojovaly stříbrné medaile.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení