Závazky, jež z přijetí takové dotace plynou, jsou totiž značné a častokrát znamenají i to, že v konečném důsledku budou muset sáhnout hlouběji do kapsy samotní občané.

Jen mírně museli od loňského roku zvednout ceny vodného a stočného v Kardašově Řečici, třebaže podle starosty Petra Nekuta se nejedná o zdražení markantní.

„Jednalo se asi o korunu padesát za kubík, takže dnes poplatek činí něco přes 75 korun. Důvod je jednoduchý. Díky dotaci jsme postavili kanalizaci a čistírnu, takže se musíme řídit podmínkami nastavenými finančním modelem. Cenu už si dnes sami prakticky neurčujeme," vysvětlil Petr Nekut.

Jsou však místa, kde se nejedná jen o kosmetické úpravy jako v Kardašově Řečici. Ze stejného důvodu se ve Studené vyšplhala cena za vodné a stočné na neuvěřitelných 90 korun, což je cena v rámci celého jindřichohradeckého regionu do jisté míry ojedinělá.

Jak objasnil starosta Studené Vítězslav Němec, je to zejména kvůli tomu, že obec musí získat prostředky do rezervního fondu na opravu vodohospodářské sítě, k čemuž ji zavazují grantové podmínky.

„Čistírna stála čtyřicet milionů, což bychom bez dotací nezvládli, ale plynou z toho i povinnosti. Samozřejmě jsme se snažili vyjednat, aby poplatky byly co nejnižší, do rezervního fondu však musíme každoročně vybrat 3,5 milionu korun, tyto peníze ovšem nelze použít na nic jiného než na případné opravy," poznamenal Vítězslav Němec.
Větší města, která si to vzhledem ke svému vysokému rozpočtu mohou dovolit, proto dnes již nezřídka dotace, jejichž podmínky jsou příliš svazující, raději odmítají, aby se do obdobné situace nedostaly.

Před nedávnem k tomu došlo třeba v Jindřichově Hradci, který budoval novou kanalizační síť v místní části Radouňka. Příspěvek v řádu desítek milionů tehdy raději nevyužil, protože by to znamenalo zdražení vodného a stočného nejen pro obyvatele dané lokality, ale připlatit by si museli lidé v celém městě.

Proto před třemi roky jindřichohradečtí zastupitelé odhlasovali, že čtyřicetimilionovou investici raději město pokryje z vlastních zdrojů.

„V současné době se platí padesát tři korun bez daně, ale pokud bychom dotaci přijali, vyšplhala by se cena na více než dvaasedmdesát korun. To je opravdu prudký nárůst, jenž dosahuje téměř padesáti procent," upozornil tehdy místostarosta Bohumil Komínek před hlasováním zastupitele. Ti ho vyslyšeli a ceny tak u Vajgaru zůstávají již několik let na stejné úrovni.

Odmítnout dotaci se v minulosti rozhodli také v Třeboni. Město získalo více než devadesát milionů korun na výstavbu nové čističky, kterou i postavilo a uvedlo do provozu. Dotační podmínky byly ale dojednány až poté, co ČOV v srpnu 2011 zahájila zkušební provoz.

Podle nových podmínek by byla dotace přiznána Třeboni pouze na celý funkčně neoddělitelný majetek svazku obcí Vodovod Hamr, což by znamenalo zásadní zvýšení vodného a stočného v daných obcích. Protože to však nebylo při stavbě ČOV domluveno a pro obce to bylo neakceptovatelné, Třeboň dotaci musela vrátit. Podařilo se to díky dotaci necelých 30 milionů korun z aktivačního státního programu, jehož součástí byla i půjčka ve výši 55 milionů.