Letos se objekt otevře znovu veřejnosti a vše se ponese v duchu Petra Voka. Za obnovou Zámecké lékárny stojí dva místní patrioti, Petr a Miroslav Ježkovi. O fungování multifunkčních prostor, které nabídnou dva stálé okruhy na téma historie domu, doprovodný program v podobě koncertů, divadel, gastronomických akcí a přednášek se stará ředitelka Lenka Želivská a koordinátorka provozu a akcí Petra Jamrichová.
Palác posledního z Rožmberků se podle Lenky Želivské otevře letos v květnu. „V přízemí bude malá kavárna s galerií, historická lékárna a v patře dva prohlídkové okruhy. Výstavní sezonu v podkroví zahájí nadčasová expozice Leonardo věnovaná slavnému malíři,“ uvedla.
Převypráví mýty i příběh bonvivána
Budova díky obnově získala původní barvu a vstup do ní zajišťuje replika kouzelného červeného portálu z 19. století. Dovnitř sehnali řadu dobového nábytku, který byl zrestaurován. Jde o lékárnu z roku 1914, skříně z 16. století, křesla, truhlice, repliku dřevěného stropu.
Hmatatelný poklad nenašli, ale dům sám osobně je Vokovým pokladem. „Chtěli jsme mu vrátit původní dispozice renesančního paláce. Z hlediska architektury je to opravdu poklad, máme tu renesanční omítky, klenby, ostění, dochovaly se i malby stropu z 19. století. Nejhezčí období je od výstavby v roce 1605 do smrti Petra Voka. Tento příběh má být ústředním motivem a chceme ho představit i našim návštěvníkům,“ řekla ředitelka Zámecké lékárny.
Jeho příběh jako bonvivána, nadčasovou osobnost a i některé mýty o něm bude vyprávěn hned v několika podobách. „Bude vystupovat jeho postava elektronická ve formě vizualizace, postava na skutečných obrazech, vystavíme tu jeho figurínu a také se tu bude pohybovat jako živá osoba. Chceme zdůraznit hlavně jeho nadčasovost a historický a umělecký odkaz ve všech možných podobách,“ prozradila Želivská.
Do paláce vodil návštěvy
V interiéru lidé uvidí i byt lékárníka, knihovnu, navštíví obrazárnu a užijí si workshopy. „Prostory paláce využíval i Petr Vok k audiencím a brával sem své návštěvy. Ze svých soukromých komnat na zámku se díval na svou chloubu, intelektuální poklad - křídlo s knihovnou, která ho reprezentovala. Nechal vystavět i takzvanou dlouhou chodbu, která spojovala zámek, lékárnu, archiv a klášter,“ popsala.
play_fill
Nádvoří zdobí platany a kopie historické kašny, nechybí prostor k odpočinku a venkovní posezení. „Chceme tu pořádat koncerty a divadelní představení,“ dodala Želivská.
Zajímavostí je, že se v objektu konzumoval zlatavý mok. „V přízemí byly dvě pivnice, augustiniánští mniši v Třeboni totiž vařili pivo ještě před vznikem měšťanského pivovaru. Vaření chmelového nápoje byl také jeden z největších finančních zdrojů Rožmberských, protože ze všech kroků výrobního procesu i za čepování se odváděly daně,“ vysvětlila.
Třeboňští tak mohou být právem hrdí, že si jejich město Petr Vok v roce 1062 vybral za sídelní a dožil zde. Přinesl tak cenné kulturní i intelektuální dědictví. S ním se do Třeboně přestěhovalo kromě knih a rozličných sbírek i 140 osob patřících ke dvoru. Město se tak stalo čilé i v oblasti diplomacie, na zámek v té době putovali kurýři s mnoha důvěrnými sděleními, v době náboženských rozepří se totiž často tímto způsobem tajně konspirovalo mezi vládnoucími rody.
Rekonstrukce Zámecké lékárny
Celkové opravy třípatrové národní kulturní památky (NKP) postavené v letech 1605-1608 trvaly dva roky, dveře veřejnosti otevře lékárna na jaře. Rekonstrukce vyšla na 150 milionů korun, z toho 80 milionů pokryla dotace Evropské unie z IROP. V novodobé historii v nemovitosti fungovala lékárna a byly zde nájemní byty. Objekt se nacházel v havarijním stavu, a tak se i jeho renovace stala velmi náročnou. Na všechny práce dohlíželi zaměstnanci Národního památkového ústavu.
Petr Vok (1539 Český Krumlov – 1611 Třeboň) byl politik, poslední šlechtic z rodu Rožmberků, intelektuál, milovník žen a velký sběratel, později se projevil i jako dobrý hospodář a pragmatik. Po dosažení dospělosti žil ve stínu staršího bratra Viléma. Na rozdíl něj nebyl katolík, ale v mládí se stal novoutrakvistou a později členem Jednoty bratrské. Po Vilémově smrti zdědil rožmberské dominium. Hrozícímu hospodářskému kolapsu způsobenému značnými dluhy zabránil prodejem majetku, především rodového sídla v Českém Krumlově. V roce 1609 patřil k vůdcům protestantské stavovské většiny, která dosáhla vydání Rudolfova majestátu. Při vpádu pasovských v roce 1611 obětoval rodinný poklad, aby vyplatil pasovské vojsko a zabránil pustošení země.
Oženil se až ve čtyřiceti letech s Kateřinou z Ludanic, o 27 let mladší. Jeho žena mu ale nedala žádného potomka, později se přišlo na to, že trpí psychickou poruchou. Petr Vok žil v Krumlově, Rožmberku, Vimperku, Bechyni a na sklonku života v Třeboni. Pochován byl v rožmberské hrobce v klášteře ve Vyšším Brodě. O Petru Vokovi kolují legendy, po smrti se stal vzorem štědrého dobrodince a renesančního kavalíra. V obecném povědomí je vnímán jako roztomilý prostopášník. Široká veřejnost ho zná v podobě Miloše Kopeckého a Martina Růžka z komediálních historických filmů Svatby pana Voka a Pan Vok odchází.
Prsten zahalený tajemstvím
„Pečetní prsten Petra Voka je jednou z největších památek, jaké tady máme uloženy,” říká ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni Václav Rameš. Tímto prstenem pečetil své osobní listy. Je vzácný, protože velká pečetní razidla Petra Voka byla po jeho smrti zničena. Stalo se to proto, že jeho smrtí vymřel rod Rožmberků po meči, a tak všechna razidla musela být rozlámána, aby nemohla být později zneužita. Jen prsten se zachránil, i když jeho cesta je zahalena tajemstvím. Byl uchováván až do 20. století, kdy se v šedesátých letech objevil v třeboňském archivu díky dárci, který si přál zůstat v anonymitě. (Zdroj: MVČR - Zuzana Pacinová, 2013)
