„Proč se něco mění a komplikuje?“ To je nejčastější otázka, s jakou se na cestách setkávají digihlídky, které v těchto dnech vyjíždějí do jihočeských obcí, aby pomohly lidem s přechodem na digitální vysílání.

S dvoučlennou digihlídkou vyrážíme z Českých Budějovic. Dan Štípek usedá za volant již posedmnácté. Na sedadle spolujezdce se u něj střídají tři kolegyně. S námi jede Veronika Pelcová, kterou tak čeká osmý výjezd.

Oba jsou studenti a digihlídka je pro ně vítanou brigádou. Museli projít technickým školením, ale neméně důležité je podle nich umění mluvit s lidmi.
S sebou vezeme informační materiály, dotazníky, skládací stolek se slunečníkem, set–top–box a přenosnou televizi s anténou, díky které můžeme změřit signál. Zdá se však, že především slunečník určitě nebudeme potřebovat.

„Počasí nám nepřeje, bude málo lidí,“ komentuje Pelcová.
Ve třičtvrtě na devět vjíždíme do Velešína, Dan s Veronikou se převlékají. Na řadu přijde i červená pláštěnka s logem www.digitalne.tv.
První kroky vedou na městský úřad, kde členové digihlídky nechají informační materiály, poté zaujmou strategické místo před místní prodejnou potravin. Tudy prochází nejvíce lidí, většinou však před hlídkou utíkají. „Nechci nic koupit,“ reaguje starší paní a rychle mizí za rohem.

Většina lidí není ochotná se zastavit, na to však mají studenti jednoduchou fintu, zkrátka jdou s nimi a po cestě vysvětlují, proč tu jsou. „Nejčastěji musíme bojovat o čas, lidé pospíchají, tak jdeme s nimi. To aby člověk naběhal kilometry,“ popisuje Štípek.
Mnozí se pak zastaví a podělí se o zkušenosti s digitálním vysíláním. Ukazuje se, že na vypnutí analogu jsou často dobře připraveni. „Máme set–top–box. Je fajn, když takhle objíždějí města a nabízí pomoc, i když v první chvíli jsem se také lekla, že mi budou nutit nějakou reklamu,“ říká nám Jitka Tarabová.

Najdou se však tací, kterým zatím hrozba černé obrazovky starost nedělá.
Veronika Pelcová dokonce osloví důchodkyni, která o vypnutí analogového vysílání dosud neslyšela. „To tady vůbec nebude televize?“ zděsí se. Pelcová jí vše vysvětlí, divačka však stále vypadá šokovaně a ihned jde novinku oznámit ostatním do samoobsluhy.
„To je blázinec, já jsem z toho úplně hin,“ uzavírá nakonec.

Zhruba po hodině opouštíme Velešín. Další štací je Kaplice. „Na téhle brigádě se mi líbí i to, že se projedu a poznám kraj,“ dodává Pelcová, zatímco připravuje čerstvé dotazníky.

Když dorazíme do Kaplice, přestává pršet. Jako by se změna počasí odrazila i na náladě lidí, jsou zde mnohem vstřícnější. Při rozdávání diginovin naráží Štípek i na vtipálka. „Jakou máte televizi?“ ptá se Štípek. „Je to taková bedna s čudlíky a ovladačem,“ odpovídá divák. Na otázku, zda ví o vypnutí analogu, reaguje tím, že je to jen dobře, protože se aspoň nebude tolik koukat na televizi.

„Takoví lidé práci zpestřují, minule mi jeden řekl, že chytá televizní signál po vodě,“ vypráví Štípek. V Kaplici se podaří digihlídce oslovit ještě více lidí než ve Velešíně. Po hodině tedy spokojeně balí. Včera na ně čekaly Větřní a Český Krumlov. Celkem navštíví do konce června na šest stovek jihočeských obcí.