Sama o sobě říká, že rodem pochází z Jindřichova Hradce, ale od roku 1995 žila v Českých Budějovicích, kde pracovala a současně dojížděla i do Jindřichova Hradce. Čtyři roky už žije v malé vsi u Dačic.

Farářka je výjimečné povolání pro ženu, jak dlouho už oblékáte talár?
V naší církvi to tak neobvyklé není, protože je nás polovina žen. Talár jsem začala oblékat jako studentka při cvičných bohoslužbách a pobožnostech na vysoké škole, kde jsem po roce 1977 studovala bohoslovectví. Bílou štolu nosím od roku 1982, kdy jsem byla vysvěcena na kněze.

Proč jste si vybrala právě církev Československou husitskou?
Narodila jsem se do farářské rodiny a vyrostla jsem v ní. Maminka stále je i ve svých 75 letech farářka a má sestra byla farářkou dvacet let. Je to podobné jako se dědí lékařské povolání. Zvykla jsem si na jiný způsob života včetně kontaktu s lidmi. Farář neví, co jsou to volné víkendy, nemá žádné volné neděle. Jako starší jsem pak porovnávala rozdíly u jiných církví. Například naše bohoslužba je zpívaná liturgie v pravém slova smyslu, ale evangelíci mají bohoslužbu slova a liturgii zpívanou nemají. Všechny mají klady a zápory. Mně se ta naše církev líbí, jsme obyčejní lidé.

Máte tři děti, jak chápaly to, že mají maminku farářku?
Bývalo jim líto o vánočních svátcích, že jsme je netrávili s mou maminkou nebo sestrou, protože jsme všechny sloužily mše, a to jak půlnoční na Štědrý večer, tak na Boží hod vánoční. Ale časem si zvykly. Žili jsme spolu v Českých Budějovicích na faře, takže byly zvyklé, že jsem s nimi byla ráno, když vstávaly, až na výjimky, kdy jsem dojížděla do Jindřichova Hradce nebo za jinou povinností mimo kancelář, a byla jsem pro ně doma, když se vracely ze školy.

Co pro vás vánoční svátky znamenají a jak je trávíte?
Nemám Vánoce založené na plném stole a nikdy jsem neměla. Na Štědrý den v poledne míváme kubu, večer rybí polévku, bramborový salát s rybou. Míváme pět druhů cukroví a vánočku. Máme s manželem dohromady pět dětí a když se sjedou, bývá nás hodně, zpíváme koledy, pomodlíme se Otče náš, po večeři si rozdáme dárky, pustíme si hezké vánoční koledy, televizi si nepouštíme vůbec a pak se jdeme třeba projít. Ráno pak jedeme společně do kostela na devátou hodinu sloužit bohoslužbu, takže vařím až na Štěpána, letos to bude svíčková z jehněčího.

Přicházejí do církve i mladí lidé?
Bohužel moc často ne, asi nejsme pro ně tak tajemní. Chybí nám skryté mystérium, jako mají třeba katolíci. Ale křtila jsem i tři dvacetileté lidi, kterým je už dnes přes třicet let a zůstali u nás. Vážím si proto víc jednotlivce, se kterým se někdy lépe pracuje.