Nafotil 38 tisíc záběrů. „To jsou ale jen ty, co jsem napoprvé nesmazal,“ směje se. Materiálem se pak probíral ještě půlrok.

Jan Dobrovský se pokusil nefotit reportážně o natáčení Nabarveného ptáčete. „Chtěl jsem udělat esej jako ilustraci románu samozřejmě v kulisách toho filmu,“ přibližuje svůj netradiční záměr. Každá fotografie má mluvit sama za sebe. „Díval jsem se, jak říkám, z profilu. Není to plochá reportážní fotografie, kteráo něčem informuje. Chtěl bych, aby říkala něco dál,“ přibližuje tvorbu. Jedna z fotografií například zachycuje Petra Kotlára, představitele dětského hrdiny. Přichází do scény s oběšencem a je překvapen, protože nikdy neviděl člověka viset za krk. „A to je to, co mě zajímá,“ vysvětluje Jan Dobrovský.

Výstavu představil Jan Dobrovský spolu s Petrem Kotlárem, který byl navržen na Českého lva. Výběr na expozici je jen zlomek toho, co na natáčení Jan Dobrovský pořídil. Ostatní snímky si prohlédnete v publikaci The Painted Bird. Titul seženete v knihkupectví či na stránkách agentury 400 ASA, která knihu fotografií vydala. Zájem o ni mají i v zahraničí.

Jan Dobrovský začínal s černobílou fotografií už jako kluk a od té doby na ni nezměnil názor. I snímky pořízené při natáčení jsou černobílé. „Fotografie stejně jako film,“ podotýká. Černobílé snímky preferoval i režisér Václav Marhoul. Stylem se Jan Dobrovský shodl i s kameramanem Vladimírem Smutným. Snímky vznikaly totiž na stejný film, který se dnes vyrábí už jen na zakázku. Jan Dobrovský si prý chtěl připomenout sílu analogového materiálu, který používal dříve.

Co si vlastně myslí o příběhu? „Ten román nemám rád jako literaturu,“ říká fotograf o předloze k filmu a pokračuje: „Ale jako alegorii zla.“ Dobro je totiž podle něj vynucená věc mezi lidmi. „Zlo je přirozené ze strachu, který v nás vyvolává něco neznámého a jinakého. Ve filmu je i zlo z nadřazenosti,“ uvažuje.

Na čas se štábem vzpomíná rád. „Za rok a tři čtvrtě jsem se nedočkal ničeho, co by mě rozladilo. Bylo to ohromné,“ říká a pokračuje: „Všichni na tom filmu pracovali jako by byl jejich vlastní, ne jen na zakázku. A je to, myslím, poznat.“

Výsledný film viděl už třikrát.