VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Gottwald s Leninem skončili za mřížemi

Jižní Čechy – Kdepak skončily bronzové sochy Klementa Gottwalda a Vladimíra Iljiče Lenina, které se za vlády komunistů pyšně vypínaly na prostranstvích rušných čtvrtí v Českých Budějovicích?

25.2.2010
SDÍLEJ:

Stavení s Leninem poskytuje výletníkům i občerstvení. Jedním z nich byl i Jan Cipín z Větřní.Foto: Archiv Jana Cipína

Klement Gottwald tehdy kraloval sídlišti Vítězného února, dnešní ulici Jana Opletala na sídlišti Šumava, Lenin zase zamračeně shlížel na lidičky chodící kolem něho na Senovážném náměstí, tenkrát náměstí 1. máje.

Pád z výšin je ale strmý. Po revoluci se oba dva sešli – za mřížemi. Přesněji řečeno za bytelným mřížovaným plotem obehnaným ještě navíc třemi řadami ostnatého drátu, tak jak to měli tito pánové rádi. Byl to plot kolem areálu společnosti Agrio Křemže v nedaleké Mříči na Českokrumlovsku.

Proč jsou u nás?

Přestože tam byli Gottwald s Leninem po několik let zavřeni za mřížemi, řadu lidí jejich přítomnost iritovala. Například v dubnu roku 2004 se na křemežském zasedání jeden občan už poněkolikáté ptal, proč obec s těmito sochami, jež tam byly podle jeho mínění nevhodně umístěné, něco nedělá.

„Sochy jsou v soukromém vlastnictví a stojí na soukromém pozemku,“ odpověděl, rovněž už poněkolikáté, starosta Kremže Josef Troup a připomněl, že firma Agrio k těmto soudruhům přišla poté, co areál i s nimi koupila od předchozího vlastníka.

Deníku tehdy majitelé firmy Agrio sdělili, že hodlají sochy prodat a čekají na lukrativní nabídku.

Zájemci se ale nehrnuli, a tak se u nich lidé zatím fotografovali. „Bronzové sochy Lenina a Gottwalda jsme koupili v roce 1997 jako akciová společnost firma JS GROUP, tehdy Zemědělský výkup, a. s., od Kulturní nadace města České Budějovice,“ zavzpomínal Jan Štěpán z Frymburka.

„Obě sochy byly převezeny do našeho areálu v Mříči u Křemže, kde vzbudilly značný zájem veřejnosti. Na místě jsme jim z důvodu stability vyhotovili i podstavce.“ Areál v Mříči u Křemže poté v roce 2001 prodali Agriu a součástí dohody o prodeji byla i socha Gottwalda.

„Sochu Lenina jsme prodali v roce 2005 panu Josefu Bílému, který říkal, že ji chce do svého muzea totality či obludária, “ dodal. Sochy z areálu v Mříči se mnohokrát objevily v novinách a socha Gottwalda dokonce i v knize Všichni čeští prezidenti.

Kde socha Gottwalda nakonec skončila, se Deníku nepodařilo vypátrat. Podle jedné z úvah prý ve zlínském muzeu, ale jeho pracovníci to na 99 procent vylučují.

Své si ale sochy užily i v dobách, kdy dominovaly budějovickým náměstím. Socha Lenina podle návrhu akademického sochaře Kodýma, laureáta státní ceny Klementa Gottwalda, byla za muzeem slavnostně odhalena 11. prosince 1972. V té době měla již dvojníka na nádvoří závodu Škoda na Okružní. Slávě na dnešním Senovážném náměstí bylo přítomno údajně 20 000 lidí. Politické orgány konečně měly k dispozici manifestační plochu moskevského typu, o kterou usilovaly od roku 1948. Prostor byl zprvu vydlážděn leštěnými bloky. Když padal sníh, klouzalo to tak, že technické služby musely prostor kolem Lenina uzavřít.

Asi rok po vztyčení Lenina mu někdo zavěsil během noci na záda ruksak. Ráno se vyloupnul s baťohem na zádech. Sice se z místa nehnul, ale znamenalo to jistě, aby už šel (ne-li táhnul). Hysterické politické orgány a policie konaly, co mohly, ale není známo, že by se něco vyšetřilo.

Současně se objevil na základní škole na traktu směřujícím do tehdejšího náměstí 1. máje svítící nápis „Lenin žil, žije a bude žít“. Sice svědkové jednoznačně uváděli, že viděli v Moskvě jeho mumii, ale bylo to marné.

Cenzor Fojtík

Socha Gottwalda ve Čtyřech Dvorech byla odhalena s velkou slávou dne 24. 5. 1979. Projev při tom měl i nechvalně známý nejvyšší cenzor soudruh Fojtík z ÚV KSČ. Autorem sochy byl sochař František Mrázek.
Podobně jako Leninovi byl nasazen i Gottwaldovi na záda ruksak. Mělo se za to, že to udělali studenti, ale i přes usilovné vyšetřování se nic nezjistilo.

Velkou událostí bylo pro Českobudějovické i odstranění obou soch. Gottwald zmizel 29. 12. 1989. Lenin se držel do 30. 3. 1990. „Bylo u toho tenkrát dost lidí. Přijel jeřáb, na sochu navlékli lana a pak ji odvezli. Všichni byli rádi, že zmizel,“ vzpomíná tehdejší vysokoškolák a dnešní redaktor Deníku Edwin Otta. „Vozili jsme tenkrát s kamarádem z Prahy Respekt. Jeden výtisk jsme soše položili přes ruku a pak ho z legrace prodávali jako jediný Respekt, který četl Vladimír Iljič Lenin,“ přidává perličku.

Rudoarmějce chtěli lidé v roce 1968 strhnout

Tábor – „Husitské“ město mělo to štěstí, že kamenní Gottwaldové, Brežněvové či jiní tehdejší velikáni, s občany nežili. V době orientace na Sovětský svaz si Tábor vystačil s náměstím V.I. Lenina či s třídou maršála Stalina, dnešní 9. května. „

S pomníkem Stalina se uvažovalo, nakonec z toho však sešlo,“ říká historik Husitského muzea Stanislav Zita. Jan Žižka v porevoluční euforii nikomu nevadil, což se ale nedá říct o sovětském vojákovi z dnešního náměstí T. G. Masaryka. Celá léta od 8. května 1949 hleděl na chodník a pozoroval lidi. V 90. letech se však k nim dvakrát obrátil zády, což mělo být znamení, že má z náměstí odkráčet. Trnem v oku se však osvoboditel stal podstatně dříve, a to v roce 1968 po vpádu sovětské armády do Československa.

„To bylo asi třetí nebo čtvrtý den po 21. srpnu, kdy byl voják natřen vápnem a omotán provazem, který pak lidé přivázali za auto s cílem strhnout sochu z podstavce. Protože moje maminka byla z Ruska, vnímal jsem památník jinak než tito lidé. Pro mne jsou roky 1940 až 1945 jinou historickou událostí, než rok 1968. Od devíti let nosím při sobě stále nůž, měl jsem ho i tenkrát a provaz jsem přeřízl,“ vzpomíná Ladislav Šedivý z Tábora, který se může počítat za zachránce uměleckého díla sochaře Luďka Varvařovského, které se dokonce na konci 50. let dostalo na výstavu až do USA. Ve vypjaté chvíli šlo o zcela odvážný kousek.

„Myslím, že část přítomných si oddechla, protože byl příkaz se soše vyhýbat, ale druhá část měla výhrady. Ničím však po mně neházeli, i když příjemný okamžik to nebyl,“ dodal Šedivý. Sovětský voják přežije i další událost, kterou je rekonstrukce náměstí. Po diskuzích vzítězil názor, že místo tu má mít zanechané.

Sádrový Voloďa bydlí uprostřed hvozdů na Svatém Tomáši

Svatý Tomáš – Osada Svatý Tomáš v lesích nad lipenským jezerem na Českokrumlovsku má kromě svatotomášského kostela a Vítkova hrádku ještě jednu raritu. V úžas turisty uvádí výjev u jedné z rekreačních chalup.

Na zápraží této chaloupky u cesty v lese obklopené zahradou budovatelsky hledí vpřed Vladimír Iljič Lenin. Od hlavy do pasu v životní velikosti, tělo od pasu dolů mu nahrazuje pařez. Na hlavě má naraženou vybledlou červenou šaškovskou čepici dříve i s rolničkami, na krku mu visí dřevěný samopal – dá se říci samorost. Tak skončila sádrová busta Vladimíra Iljiče Lenina z domu Revolučního odborového hnutí (ROH) v Českých Budějovicích.

Ovšem tento Lenin si nemá nač naříkat. Na Svatém Tomáši si užívá takových sympatií, zájmu a popularity veřejnosti, jakých by se v žádné z komunistických budov nedočkal. Zejména zahraniční výletníci jsou z něho dočista paf. Díky tomu se Lenin ze Svatého Tomáše na fotografiích dostal už i do Ameriky nebo na Nový Zéland.

Verze, jak přesně se busta na Svatý Tomáš dostala, jsou trochu nejasné. „Tenhle Lenin nějakou dobu stával v hospodě U starého vdovce za kostelem v Přední Výtoni,“ vyprávěl kastelán Vítkova hrádku Miroslav Zvonař. „V hospodě starý pan Michal shromažďoval věci z různých půd. A Lenina dal posléze panu Hauserovi na jeho chalupu. Tam Lenin baví naše i cizí turisty, nejvíc vyvalení jsou z něho Němci a Rakušané. Hlavně tenkrát, když po revoluci kostel ve Svatém Tomáši opravovali vysídlenci. A najednou tam spatřili Lenina – lekali se, jestli se režim opravdu změnil nebo ne,“ smál se.

Majitel chalupy Zdeněk Hauser příjezd Lenina do svatomášských lesů vypráví jinak. „Je z bývalého ROH v Českých Budějovicích, odkud ho syn získal. Bustu vyšmejdili někde ve sklepě ROH. Vezli ho odtud sem na káře,“ vzpomínal. To prý vzbudilo pozornost policistů, kterým posádka auta po zastavení sdělila, že Lenina vyhráli v tombole.

Miroslav Zvonař dodává, že než busta doputovala nahoru do Svatého Tomáše, měla zastávku v té hospodě v Přední Výtoni. Ať už je to jakkoliv, v každém případě se sádrovému Leninovi před řadou let stal domovem zřejmě natrvalo dům ve Svatém Tomáši.

Momentálně Lenin odpočívá ve stodole oblečený ve vaťáku a ušance. „Je sádrový, tak ho na zimu musím schovávat. Ale jak vysvitne jarní sluníčko, půjde zase ven. Už by ale potřeboval opravit,“ řekl Zdeněk Hauser.

Památníkem otřásla exploze

České Budějovice – Nezvyklý osmadvacátý říjen zažily České Budějovice v roce 1986. Městem otřásla exploze u Muzea dělnického revolučního hnutí, přesněji pod památníkem dodnes nazývaným jednoduše balvan.

Výbuch u balvanu nastal před 4. hodinou ráno dne 28. 10. 1986. Balvanem to nehlo, jen se kousek uloupnul. Tlaková vlna ale rozbila okna tehdejšího KNV, KV KSČ a škodila i v Dukelské ulici. Objekt KV KSČ měl poměrně drahá kouřová skla. Proslýchalo se, že jen nová okna stála 1,5 milionu korun.

„Exploze neměla nikomu ublížit. Kdo za výbuchem stál, se nepodařilo zjistit. Má se ale za to, že strůjcem mohl být někdo ze skupiny tehdejšího disidenta Vladimíra Hučína. STB tenkrát případ vyšetřovala po školách, ani toto pátrání ale nepřineslo konkrétní výsledky. Na střední škole v nedaleké Dukelské ulici dostal pedagogický sbor nařízeno tvrdit studentům, že šlo o výbuch plynu, ale učitelé lhát odmítli,“ vzpomíná na okolnosti rušné události Jiří Dvořák, historik novějších dějin na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity.

Bronz mají v Lidicích

Prachatice – Dlouho na podstavci ve Vodňanské ulici nestál Klement Gottwald. Ačkoli byl jeho odhalení 13. 5. 1981 přítomen Miloš Jakeš, už 30. 12. 1989 byla socha zahalena do smuteční látky a 5. 1. 1990 šel Gottwald dolů. Socha několik let strašila zaměstnance technických služeb a pak byla roztavena. Bronz se využil, jako ten písecký, v Lidicích, kde je z něho zhotoveno sousoší dětí. Spolu s demontáží sochy z města zmizel i název náměstí Klementa Gottwalda, které má nadčasový název Velké.

Redaktoři Deníku

25.2.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dačické náměstí. Ilustrační foto.

V Dačicích se zaměří na plynulost dopravy

Divoké prase - ilustrační foto.

Divočáky kontrolují kvůli moru také na jihu

Ve čtvrtek mrzlo, ale ne všude

Jižní Čechy - Ve čtvrtek ráno viděli Jihočeši na teploměrech mráz, ale neplatilo to po celém kraji.

Hradec má letošní plán zimní údržby

Jindřichův Hradec - Podívejte se s námi, kde se letos bude a nebude uklízet sníh.

Policisté převzali ocenění a chystají besedu o četnících

Jindřichův Hradec - Nezávislý odborový svaz Policie České republiky nepořádá akce jen pro policisty.

Hradečtí basketbalisté vypadli z poháru s Pískem

Písek – Jindřichohradečtí basketbalisté nevyhráli v nové sezoně ještě žádný mistrovský zápas. Po osmi porážkách v Kooperativa NBL totiž překvapivě podlehli i v Českém poháru prvoligovému Písku 81:86.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT