Letos se Lužnice v Majdaleně sice také vylila z břehů, minulý týden byla i několik dní na třetím povodňovém stupni, ale kromě zaplavené části vodáckého tábořiště a vody v několika sklepích v lokalitě u rybníčku další pohromy nezpůsobila. O víkendu již voda pomalu opadávala. Jak uvedl starosta majdalenských hasičů Josef Pavelec, povodně se obce tentokrát významně nedotkly.

„Akorát jsme stavěli hráz u bytovek. Ale v roce 2002 to bylo hrozné. Pomáhali nám chlapi z Moravy,  Branné, Českého Rudolce, z Brna a také jindřichohradečtí vojáci záchranáři. Nejhorší bylo, že praskla hráz pískovny a všude byly klády. Ještě štěstí bylo, že se to stalo v půl páté odpoledne a ne v noci," vzpomíná Josef Pavelec. Hasiči čerpali vodu, bojovali s bahnem, vojáci stříkali po zamořených pozemcích vápno a pomáhali s vyklízením zaplavených domů.

Vladimír Packa jako velitel místních dobrovolných hasičů neúnavností sobě vlastní se o řadu věcí při povodních staral. Od jeho tragické smrti uplynulo 28. ledna šest let. V onen den měli dobrovolní hasiči ples a Vladimír Packa odcházel k ránu mezi posledními. Ušel snad jen pár kroků, když ho srazilo auto.

Bezohledný řidič ho nechal ležet v tratolišti krve a z místa nehody ujel. Jak potvrdila policejní mluvčí Hana Millerová, kdo byl onen šofér, se do dneška nepodařilo zjistit. Spravedlnost, respektive pachatele hledala i rodina zemřelého, jeho bratr nabídl i finanční odměnu za informace vedoucí k dopadení zbabělého řidiče bílé oktávky, najal si také detektivy, ale vše bylo zatím marné.

Jeho dcera Michaela Packová říká, že se po vypsání odměny objevila řada svědectví, ale postrádala většinou smysl.  „Je to moc smutné. My jsme z plesu odváželi kamaráda a táta ještě tančil. Dorazili jsme domů a pak přišla policie oznámit, co se stalo. Byl neschůdný chodník, nesvítilo veřejné osvětlení, ale ten řidič musel jet dost rychle. Něco takového se i může přihodit, ale člověk se k tomu musí postavit. Nechápu, jak s tím může žít, že ujel a nepomohl," míní Michaela Packová.

Poznamenává, že bylo devět sourozenců a dodneška celá rodina drží pohromadě. Také se jich velká část na hasičských závodech sešla. A všichni hovořili o tom, že Vladimír Packa byl neúnavný organizátor spokojený mezi lidmi. „Všude pomáhal, byl stále plný energie. Pamatuji si o povodních v 2002, jak jsem mu volala a on na mě, že mu blokuji linku, kdyby někdo něco potřeboval," doplnila Michaela Packová, pro kterou jsou dobrovolní hasiči „druhá rodina" a dnes i její malý syn má tričko s nápisem velitel hasičů, sehnali mu i helmu a na zahradě má vanu s hadicí.