Hodiny na městské věži prošly v uplynulých týdnech generální opravou, aby mohly dál fungovat. Stalo se tak po více než sto letech. Naposledy si vzal hodinový strojek do své péče známý hradecký hodinář Martin Rezek v roce 1904. „Tyto věžní hodiny jsou velmi stabilní a neporuchový mechanismus. Potřebují ale nějakou údržbu, jako tomu bylo teď, kdy se jim věnoval Pavel Kappler. Oprava byla náročná v tom, že se hodiny musely celé rozebrat, snést dolů, odvézt do dílny v Chýnově a poté zase hodinový stroj přivézt, vynosit nahoru a složit. Dlouhý čas zabralo hodináři především čištění válců, které byly zanesené letitými nánosy,“ popsala správkyně hodin Petra Davidová, která hodinový stroj chodí pravidelně natahovat.

„Hodiny se nacházejí přibližně ve dvou třetinách věže a mám spočítáno, že k nim vede asi 98 schodů. Ty musím vyšlapat každé dva dny. Hodiny mají závaží, které se spouští přes dvě patra a to znamená, že vydrží 53 hodin v provozu. Každý druhý den sem proto musím hodiny ručně natáhnout a závaží vytáhnout,“ přiblížila údržbu Petra Davidová.

Zámek Jindřichův Hradec.
Hradecký zámek se otevírá návštěvníkům. Splašená vejce letos nahradí novinka

Samotný hodinový stroj návštěvníci věže nemají možnost vidět. Po celou dobu je totiž schovaný v nenápadné dřevěné skříni, kterou zhotovili truhláři v roce 1904. Důvodem bylo, aby se do strojku nedostal nikdo nepovolaný a zároveň ho dřevěná schránka chrání před prachem. „Nám se ale podařilo vyjednat s městem změnu. Truhlářská dílna momentálně vyrábí dubový rám se skleněnou výplní tak, aby si veřejnost mohla hodiny prohlédnout. Často se mi totiž stávalo, že když jsem v létě hodiny natahovala, návštěvníci se u mě zastavovali a byli úplně lační po informacích,“ vylíčila Petra Davidová.

Správkyně hodin plánuje zároveň co nejdříve oslovit vedení Muzea Jindřichohradecka a spolu s ním zorganizovat pro návštěvníky komentovanou prohlídku s možností natažení hodin. Do budoucna by se ráda zasadila také o nasvícení ciferníků na městské věži.

Čáp se usadil na komíně zámeckého pivovaru a netrpělivě vyhlíží samičku.
Na komíně v Hradci už je obsazeno. Čáp upravuje hnízdo a čeká na svoji vyvolenou

Jindřichohradecké věžní hodiny pocházejí pravděpodobně už z roku 1802. V Praze je tehdy vyrobil rakouský hodinář Bernard Biswanger. Pohlídat přesnost na těchto stařičkých, ručně natahovaných věžních hodinách ale není legrace. „Byla by potřeba udělat i celková údržba převodového mechanismu, který vede do ciferníků, abychom je srovnali. Když se díváte od Vajgaru, tak jde ciferník o pět minut jinak, než když se koukáte od města. Je pro mě také těžké naladit čas, aby hodiny šly přesně. Tím, jak jsou hodiny mechanické a staré, podléhají vlivům, jako je teplo nebo vlhkost, takže se různě předcházejí. Pro mě to znamená, že vždycky, když jdu dole, musím se podívat, kolik je hodin venku a kolik na kontrolním ciferníku a srovnat je,“ řekla správkyně věžního času s tím, že hodiny se většinou předcházejí.

Hodinové mechanismy s ruční obsluhou jsou na jihu Čech už spíše raritou. „Na většině hodin už jsou plně automatické strojky z vyškovské dílny. Stejně tak například i na radniční věži v Jindřichově Hradci. Automatický strojek je přitom mnohem poruchovější než tento mechanický stroj, který se ručně natahuje,“ připomněla Petra Davidová. Kromě Jindřichova Hradce mají ručně natahované hodiny také v Českém Krumlově nebo na Červené Lhotě.