Vyprahlým lesům očividně prospěly nedávné lijáky. Podhoubí ale zpravidla potřebuje několik dní, než se probudí k životu a začne tvořit plodnice. Jestli vůbec má smysl vyrazit s košíkem, jsme se přesvědčili na vlastní oči. Prošli jsme lesy nedaleko Římova na Českobudějovicku a Suchdola nad Lužnicí na Jindřichohradecku. A výsledek? Při troše trpělivosti a odolnosti vůči nenasytným komárům s prázdnou neodejdete. Raději ale nepočítejte že se mezi stromy třikrát otočíte kolem své osy a doma budou houbové hody. Do polévky, pod maso nebo na pár řízků ovšem s trochou štěstí nasbíráte dost.
Najít se dá poměrně pestrá škála hub, komu nejde jen o hnědé hlavičky hříbků, sbírá i jiné druhy jedlých hub a dokáže se dokonce radovat také z pohledu na ty nejedlé, jedovaté a vzácnější, v lesích si užije. Vyplatí se zabrousit hlouběji do lesa, do blízkosti potoků nebo aspoň prohlubní, kde se snáz drží voda.
Není vyloučeno, že budete nakonec mile překvapeni. Desítky křemenáčů objevila například uprostřed týdne na Prachaticku Milada Šimková. Stejně jako mnozí další ale mluví o štěstí. „Prošla jsem půl lesa a nic, akorát jeden malý úsek kousek od cesty byl jak z pohádky,“ vypráví. „Mám ale svoje místečko, kde rostou praváci, v červenci tam bylo ovšem jen pár hořčáků a tentokrát ani ty,“ krčí rameny. Zklamání přiznávali tento týden i houbaři, co se vypravili do lesů pod Kleť, prý tu bylo daleko víc lidí s prázdnými košíky než čerstvých hub. A pokud přece jen měli důvod se k nějakému klobouku sehnout, většinou zjistili, že houby si už před nimi přivlastnili červi.
