Letošní teplé září přeje i letním syrovinkám, ale na podzimní hřiby si houbaři ještě počkají.

„Dalo to práci, protože bylo před výstavou poměrně sucho,“ vysvětlila Libuše Kotilová. Přesto se netajila tím, že zpravidla chodí nebo jezdí na svá jistá místa, o kterých ví, kde se jaký druh hub vyskytuje. Podobně, jako zahradník kouká do zahrádek, jak komu co roste, nemůže ani mykolog minout žádný z exemplářů bez povšimnutí.

Varování

Není proto nic neobvyklého, že si Libuše Kotilová všimla, že na Holičkách v příkopě u silnice roste muchomůrka zelená, která se na Třeboňsku hojně vyskytuje, a vedle ní rostou žampiony. Podle ní se může muchomůrka zelená vyskytnout v bílé formě a lidé ji tak mohou snadno zaměnit se žampionem, zvlášť, když rostou v těsné blízkosti.

„Pokud lidé nedají pozor a neobrátí houbu, neuvidí, že u žampionů jsou tmavší lupeny, je tam záměna velmi snadná,“ vysvětlila Libuše Kotilová.
Muchomůrka zelená nebo jízlivá patří mezi prudce jedovaté houby. U nich jsou velmi nebezpečné i výtrusy. Pokud na ně lidé sáhnou, doporučují mykologové umýt si ruce. Jedna plodnice středně velké muchomůrky dokáže podle slov Kotilové zabít dva lidi. Jed je tak silný, že je lepší vyhodit i ostatní houby, se kterými byla v košíku.

Dodala, že v pátek například našla po dvaceti letech závojenku olovnatou na hrázi rybníka v sousedství hřibu dubového, který měl od sluníčka hodně světlý klobouk. Kdyby je někdo uřezal a nedíval se zespodu, zda má lupeny nebo rourky, mohl by si je podle ní také splést.
Bohužel se často stane, že si někdo splete masáka s muchomůrkou panterovou, která podle Kotilové roste často na hrázích rybníků nebo v parku u Schwarzenberské hrobky. Spolehlivým rozlišovacím znakem je, že u masáka na sukýnce musejí být rýhy, zatímco u muchomůrky panterové je sukýnka hladká.

I když tato otrava není smrtelná, její průběh je nepříjemný, halucinogenní se zvracením, s průjmy, je třeba na ni dávat pozor.

Rostou jen místy

Mykoložka na výstavě často odpovídala také na dotazy návštěvníků, kteří si s sebou přinesli nalezené houby, většinou různé hřiby, se kterými si nevěděli rady.

I když se podle nejrůznějších atlasů dají neznámé houby rozpoznat, někdy se nevyplácí experimentovat.

„Našla jsem s kamarádkou krásné hřiby na hrázi rybníka, kam jezdíme na víkend, a obě jsme si nesly úlovky nadšeně domů. Jenže když jsem je rozkrojila a zjistila, že jsou úplně zdravé a mají trochu jinou barvu, prostě se mi nezdály. Po ujištění souseda, že to jsou kříště, jsem je radši vyhodila,“ svěřila se Růžena Slavíková z Českých Budějovic.

Podle Libuše Kotilové ještě stále rostou letní druhy hub, jako například ryzce syrovinky, které v normálním roce už v září nebývají, a na větší množství podzimních hub si musí lidé ještě počkat.

Vzhledem k tomu, že je hodně sucho, tak se musí chodit na místa, která jsou vlhká, jako třeba do výtop rybníků nebo na jejich hráze.

Po včerejším dešti, kdy se hned po ránu pařily lesy, by mohla houbařům svitnout naděje na podzimní úrodu.