Jak vzpomínáte na své letecké začátky?

K létání jsem se dostal v aeroklubu v Táboře. Jestli dobře počítám, tak už je to asi 27 let. Začínal jsem na kluzácích a zároveň jsem skákal s padákem. Mezitím se mi podařilo dostat na Vojenskou akademii do Brna, na pilotní obor, protože jsem měl velký sen stát se vojenským pilotem a tam jsem začal létat na motorových letadlech. Souběžně šla i moje civilní kariéra v aeroklubu, kde jsem po několika letech začal dělat také akrobacii na větroních. První obraty jsem prováděl na Blaníku, protože každý pilot, který začíná létat na kluzácích, musí v základním výcviku zvládat také vývrtky i pády. Mí dva instruktoři, kteří mě učili, sami závodili v akrobacii, takže mi občas ukázali nějaký manévr a já jsem z toho byl unesený. Dalo by se říct, že mě možná vyhecovali, abych se k nim přidal a jezdili jsme pak společně na závody. Následně v armádě jsem létal akrobacii i na motorových letadlech a po škole jsem si pak udělal ještě civilní papíry. Nikdo u nás v rodině nikdy nelétal a jsem první, kdo se takto utrhl. Ale táta je velký fanda do létání, letadla miluje, bral nás na letecké dny a doma vždy byly prakticky jen knihy o letadlech. Takže už jako malé dítě jsem si letadla zamiloval a chtěl jsem se v nich jednou prohánět.

Už jen při pozorování letecké akrobacie se řadě lidí dělá špatně. Jak jste se vyrovnával s prudkými změnami směrů a tlaků?

Celé dětství jsem dělal sportovní gymnastiku, takže jsem byl trochu zvyklý na nějaké to převracení a salta, ale tady je to přece jen vysoko nad zemí, takže na to si člověk stejně musí zvyknout. Třeba takový ten ostrý pád a stav beztíže, který nahoře zažíváte a dneska už ho prakticky necítím, tak mi dříve přišel jako neuvěřitelně intenzivní zážitek. Pořád mě to neskutečně baví a nepolevuje to, ale mám k tomu teď spíše takový vědečtější přístup, kdy se snažím zkoumat, co vylepšit, jak některé figury letět přesněji. Dříve jsem byl v podstatě rád, že jsem vzdušné manévry přežil. Bude to znít možná zvláštně, ale baví mě trénovat a trápit se v tom letadle. Teď jsem měl asi dvouletou nucenou pauzu a prakticky nelétal, protože jeden rok se kryl s covidem a pak se mi vysypalo letadlo, takže teď se opět vracím do tréninkového procesu, abych se dostal na zářijové mistrovství Evropy. Na mezinárodní soutěži jsem nezávodil několik let.

close Akrobatický pilot Martin Šonka ovládl nejnáročnější kategorii Unlimited. info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Akrobatický pilot Martin Šonka ovládl nejnáročnější kategorii Unlimited.

Jaké akrobatické figury jsou pro pilota nejobtížnější?

Kolikrát mám pocit, že postavit rovně vertikálu je pro mě největší problém, to znamená letět hezky čistě rovně nahoru a od toho se pak odvíjí úspěch v dalších rotacích a figurách, protože když letíte křivě, tak to vždycky bude špatně. Tam se v přesnosti meze nekladou a čím přesněji a čitelněji, razantněji letadlo zastavujete a roztáčíte, tak aby byl manévr oddělený, tím lépe. Při některých figurách se vám odkrvuje hlava tak, že máte před očima jen šedo a téměř nevidíte horizont. Koukají na vás ale rozhodčí a zatímco vy se snažíte přežít, oni se zase snaží hledat stupínky přesnosti, takže je to trochu nefér, kdo v jakém prostředí se momentálně nachází. I když nás let bolí a ztrácíme vědomí, je to pro nás vlastně zábava. Jednotlivé figury si před letem také zkoušíme na zemi a jde o důležitou část přípravy. Představujeme si, že sedíme v letadle, vidíme křídla, trénujeme si pohledy. Někteří piloti si dokonce nechávají vytisknout na zem okolí letiště a chodí si po něm, aby věděli, kde je jaká vesnice a opravdu to pomáhá. Obzvlášť, když přiletíte na cizí letiště, kde nejste doma. Nekoukáme totiž nahoru, protože tam je jen modro, ale za sebe.

Zažil jste někdy ve vzduchu horké chvilky?

Z pilotážního hlediska se mi zatím nic dramatického nestalo, ale samozřejmě občas zklame technika, protože součástek je tam spousta a kdykoliv se cokoliv může porouchat. Co mi ale utkvělo v paměti, byly tři rozbité motory během letu. Když sedáte bez motoru, tak je to přistání výživnější, máte pouze jeden pokus, kdy se musíte trefit a pokud ho nezvládnete, tak je to většinou špatné. Letadlo je těžké, takže musíte letět dolů pod velkým úhlem, abyste udrželi rychlost. Pokaždé, když nastaly problémy s motorem, tak jsem měl štěstí, že to bylo v blízkosti letiště a podařilo se mi přistát. Člověk musí ve vzduchu neustále kalkulovat s tím, co udělám právě v tento okamžik, pokud mi motor vysadí a je potřeba mít vždy v záloze plán B.

Vystavujete se extrémním podmínkám. Už se vám někdy podařilo dostat na samou hranici výdrže lidského těla?

Hranice lidského těla jsou o hodně dále. Občas se nám stmívá před očima, ale to je poměrně běžná věc. Když se to stane, tak musím maximálně zatnout všechny svaly hlavně v dolní části těla a manévr držím tak, aby se mi nestmívalo více, ale aby se naopak rozednívalo. Poznat tu správnou hranici chce zkušenost a na zemi se na to těžko připravíte. Jedinou možností je speciální centrifuga, která ale tady u nás není. Když jsme byli na přeškolení na Gripen, tak jsme tuto centrifugu absolvovali ve Švédsku. Byl to takový třídenní kurz a školení s následným přezkoušením, bez kterého vás vůbec nepustí to letadlo pilotovat. Po dobu asi patnácti vteřin se drží přetížení 9G. Je to úžasné zařízení, kde se člověk o sobě dozví neuvěřitelné věci, o tom, jak je na přetížení rezistentní, jak pracovat se svým tělem a učí vás tam zatínat všechny svaly na těle, včetně svalů na chodidle. To všechno může hrát roli, když jste na hraně toho, co člověk vydrží. U nás ale žádné takové zařízení nemáme, takže je nejlepší stále létat, vystavovat se přetížení a zautomatizovat si zatínání svalů na těle.

close Akrobatický pilot Martin Šonka ovládl nejnáročnější kategorii Unlimited. info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Akrobatický pilot Martin Šonka ovládl nejnáročnější kategorii Unlimited. Jak se udržujete v kondici?

Samozřejmě pravidelně cvičím a trénuji, jak to jenom jde. Několikrát týdně posiluji, běhám, jezdím na kole, protože moje tělo musí být zpevněné a připravené na to, aby drželo ve správné pozici. Síly v řízení jsou tam přes dvacet kilogramů, takže nějakou sílu musíte mít, abyste letadlo řídila přesně. Většina pilotů se snaží také jíst zdravě, i když já říkám, že mám spíš knedlíkovou dietu. Je ale pravda, že se občas zastydím a dám si k obědu třeba zeleninu, ale není to moc často. Letecká akrobacie je také z poloviny o hlavě, protože když jste nervózní, tak byste se divili, jak špatně kvůli tomu může člověk létat. V okamžiku, kdy jdu do vzduchu, musím se úplně oprostit od svého okolí, což není jednoduché, když koukáte na výkony soupeřů a někdo na vás neustále mluví. To obrovské soustředění se právě člověk musí naučit.