Právě tam se od úterka připravovali na vodu z bezpečnostního přelivu krále  rybníků. Na jeho úroveň měla podle prognózy hladina vystoupat ve středu večer. Nakonec se žádné velké drama neodehrálo.

A jak se shodovali Jiří Kotrba mladší i starší, jsou připraveni. „Byli tu z rybářství i z povodí. Rybáři nám půjčili bagr, abychom mohli udělat přes centu hráz a když nezačne nějak vydatně pršet, tak bychom to měli zvládnout," doufal Jiří Kotrba mladší.

Vzpomíná, když v roce 2002 přišly povodně, tak museli vystěhovat do bezpečí i dobytek a  domů se vlastně vrátili až o Vánocích. „Ta situace se nedala vůbec srovnat se současností. Přišlo to dost rychle. A co bylo nejhorší? Nepříjemné bylo úplně všechno. Změnil se nám celý život, ale asi nejhorší bylo pořád někoho otravovat, aby nám pomohl, protože tohle člověk sám nezvládne. Teď si myslím, že to funguje dobře," zmínil Jiří Kotrba mladší.

Jeho otce jsme zastihli s motorovou pilou, jak pomáhá při budování ochranné hráze. K její stavbě využívají hnůj. „Jednak je po ruce a když se zatíží hlínou, tak hráz velice dobře utěsní. Takhle jsme to dělali i při povodních v roce 2006. Když je jádro z hnoje a je dobře zatěžkané, tak hráz vodu dokáže udržet. Druhou hráz ještě děláme na Kocandě a pak, děj se vůle boží, jak se říká," vysvětluje Jiří Kotrba starší.

Poznamenává, že když v roce 2002 přišla velká voda, nikdo nevěděl, co dělat. O čtyři roky později už všichni na statku věděli, kam sáhnout a také už fungoval i varovný signál.

„Když tady chceme žít, tak se s tím musíme umět i poprat. Paradoxně nám povodně v roce 2002 pomohly, vybudovali jsme penzion. Je to jako s válkou, místo zničeného se buduje nové a jede se dál," doplnil hospodář. Přiznal, že ale mají velkou smůlu v tom, že statek nelze pojistit, takže případné škody nesou sami.