Roku 1533 klášter vypálili novokřtěnci, ale roku 1626 byl postaven znovu. Josef II. Klášter zrušil v roce 1785 a vznikla tu fara. Po světové válce a odsunu německého obyvatelstva z okolí sloužila budova jako kasárna. Roku 1951 bylo definováno pohraniční a zakázané pásmo a nařízena demolice obcí v něm a v regionu České Kanady. Obětí demolic se stal i klášter, který byl zbořen koncem 50. let. Do současné doby se ale zachoval monumentální kostel Nejsvětější Trojice, který představuje jednu z nejvýznamnějších raně barokních staveb v jižních Čechách.

Temná doba padesátých let minulého století se odrazila i místním hřbitově, který od té doby nikdo neudržoval, proto chátral a nacházel se ve zcela dezolátním stavu. „My jsme tuto skutečnost konzultovali na radnici a dohodli jsme se, že by o hřbitov mělo být postaráno. V souvislosti s tím nás oslovili zástupci táborníků ze skautského střediska v Brně, konkrétně Kateřina Černá, a ptali se, zdali by mohli být v projektu jakkoliv nápomocni. Nabídli se, že by s úpravou areálu hřbitova vypomohli,“ zmínil Tomáš Pancíř z archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity.

Ten také na úklidové práce, které začaly v pondělí 8. července, dohlížel. Úprava a úklid hřbitova má podle něj ještě jeden impuls. „Na příští rok tu plánujeme formou osuária uložit ostatky civilistů z období konce druhé světové války. Ty jsme nalezli poblíž nedaleké vesnice Blato v průběhu archeologického průzkumu. Chceme tyto lidi pietně a se všemi křesťanskými náležitostmi důstojně pohřbít,“ dodal Tomáš Pancíř. Podle výpovědí pamětníků, měli být lidé, jejichž ostatky se u Blata našly, původně pohřbeni právě na klášterském hřbitově. „Cestu na hřbitov ale měla přehradit ruská armáda. Místní se proto rozhodli, že své blízké provizorně pohřbí ke křížku u Blata. Dříve tam byla loučka, teď už je to ale jedno velké pole, na kterém řádí technika. Proto chceme ty ostatky zachránit a pohřbít právě tady, kde konečně najdou klid,“ popsal archeolog, který se na Novobystřicko dostal jako badatel a mapuje tu především události konce druhé světové války a těsně po ní.

O několik málo hrobů na hřbitově v Klášteře pečují pozůstalí na své vlastní náklady, zbytek byl ale zarostlý plevelem a náletovými rostlinami, náhrobky povalené, křížky polámané. „Máme od pamětníků dokonce zprávy, že několik německých náhrobků bylo sejmuto a vyhozeno za brány hřbitova. Po nich se také podíváme a vrátíme je na své místo,“ poznamenal Tomáš Pancíř. A opravdu, v poli za plotem mladí skauti našli nejen zničené náhrobky, ale také boží muka.

„Práce tady mne hodně baví, hlavně když vím, že tomu hřbitovu pomůžu. Lidé z okolí sem teď budou chodit radši, než doposud, když bylo všechno zarostlé,“ zmínila dvanáctiletá skautka Ema Kadlecová. Mladší účastníci úklidové akce například hrabali trávu a čistili hroby, starší jim pomáhali s posekáním keřů nebo pokácením náletových dřevin. „Máme tady poblíž skautský tábor, na který jezdíme už deset let. Každý rok se snažíme s místními spolupracovat. Zatím to bylo pouze v lesích, tam ale pokaždé není tolik práce. Rozhodli jsme se tedy pomoci s úklidem hřbitova. Ze zapojení i těch nejmenších mám velkou radost, jsou šikovní a je radost vidět, jak je to baví. Bývaly doby, kdy děti z podobné práce moc nadšené nebyly. Ale my jsme jim vysvětlili, proč to děláme a jaký to má smysl. To je zaujalo a teď už rády pomáhají,“ doplnil Jan Habrda Jeff.

Tito táborníci ale nejsou jediní, kteří se o historická místa starají. „V minulém roce jindřichohradečtí skauti ze 7. a 10. oddílu uklidili a vyčistili kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Starém Městě pod Landštejnem. A to tak dobře, že opět září,“ poznamenal páter František, který skauty, kteří klášterský hřbitov uklízeli, přišel podpořit.

Na úklidu hřbitova se ještě vystřídá několik oddílů skatů, ale ani po jejich odjezdu se tu nebude zahálet. „Ve volném čase, spolu s dalšími nadšenci, se sem v průběhu července určitě vydám. A myslím si, že zastupitelstvo z Nové Bystřice, které na úklid hřbitova vyčlenilo veškeré nutné prostředky, sem pošle specializovanou firmy, aby pokácela větší stromy, na které vlastními silami nestačíme,“ zakončil Tomáš Pancíř. O hřbitov by tak do budoucna mělo být postaráno.

Lucie Váchová