VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hrnčíři a kamnáři vyráběli i poklice na melouny

Jindřichohradecko - Dalšími dvěma řemesly, které tvořily jediný cech, jsou mistři hliněných výrobků. Ochranou ruku nad nimi držel v našem městě svatý Goar.

6.10.2013
SDÍLEJ:

KAMNOVÁ KACHLE ze 16. století, na které je vyobrazen rodový znak Rožmberků. Foto: Marcela Hasnedlová

 Tento méně známý svatý pocházel ze vznešené rodiny ve Francouzské Akvitánii. Za svou životní cestu si zvolil poslání kněze a proto odešel z domova, postavil si kapličku a skromnou chýši. Přesto, že hostil poutníky a konal jen dobro, našlo se v jeho okolí dost nepřátel. Ale Bůh všechny intriky vždy prohlédl. Pověst o Goarově svatosti se tak donesla až ke králi Sigbertovi, který z něho chtěl učinit biskupa. Goar tak vysoký post nepřijímá a prosí Boha o seslání smrtelné nemoci. Je mu vyhověno. Umírá roku 575.

Kamna jako hrnec


Ke vzniku českého kamnářství dochází začátkem 15. století, kdy se přestávají stavět nepraktické kouřící a málo výhřevné krby a po vzoru pekařských pecí se vymýšlejí kamna. Podle nálezu kamnářské kachle na Táborsku se dá usuzovat, jak první kamna asi vypadala. Bez přehánění – jako hrnec. Ale ozdobná kamna, která místnost nehyzdila, na sebe nedala dlouho čekat. Už koncem 15. století se kachle různě vrství, střídají a vršek zdobí římsa s cimbuřím. Později mistři kamnáři vedli ozdůbky až téměř k dokonalosti. Krom různých mřížek, daly se na kamnech najít i květy, rytíři na koních, turnaje, výjevy ze života svatých, atd… Dalo by se říci, že panstvo mohlo za dlouhých zimních večerů používat kamna dvojím způsobem. Jako zdroj tepla a jako komiks.
Prvním hradeckým stavitelem kamen je zmíněn roku 1504 hrnčíř Martin, který pochopitelně stavěl zejména na zámku. Roku 1570 jeho následovník dostává krom zakázky na zhotovení bílých a zelených kamen do panských pokojů i objednávku na hrnce pro panského hvězdáře. Nač astrolog potřeboval hrnce? Spolu s panem Zachariášem z Hradce a pannou Mandelínou v nich míchal tinktury a vyráběl umělé zlato. S největší pravděpodobností se výroba drahého kovu nezdařila, protože o pár let později další z hradeckých kamnářů velice dlouho prosil o zaplacení dlužné částky za čtvery kamna právě v domě panny Mandelíny. Krom kamen, hrnců a jiného kuchyňského nádobí vyráběl hrnčíř i jednu zvláštnost, tzv. koprvadla (pokličky) na přikrývání melounů a okurek v panské oboře.

Kdo tady byl první?


Když se představitelé některého z cechu začali obávat, že jejich vážnost upadá, poprosili na zámku o znovupotvrzení svých regulí. Tak učinil i cech hrnčířský roku 1607. Přesto, že jim Lucie Otýlie Slavatová vyhověla, vyskytl se problém nový. Za kterým cechem budou chodit při procesích? Ve svém dopise na radnici nezapomněli zdůraznit, že právě oni jsou prvním cechem na světě. Že je to trochu povědomé? Ano, to už řešili pekaři, krejčí, tesaři…
Každý chtěl jít v čele. Ale tehdy se páni radní velice bavili nad domýšlivostí hrnčířů. „Hliňáci a chtějí být prvními!" Bylo rozhodnuto v neprospěch cechu.
Prvními při procesích jsou samozřejmě literáti, kteří přeci musejí předzpěvovat, za nimi kráčí nejváženější hradecký cech řezníků a pak už to jde podle stáří jednotlivých cechů. A teď přišel kámen úrazu. Hrnčíři byli postaveni až za poslední rejcech (cech, sestavený z několika řemesel). Hrnčíři se začali vzpouzet. Oni přeci nebudou chodit za sebrankou! Nic platno. Proto se rozhodli uzavřít smlouvu o bratrství se soukeníky. A protože soukeníci byli cechem bohatým, úsměšky nad hrnčíři ustaly.
Hrnčířský cech si po léta udržoval stálý počet svých členů. Ani v polovině 18. století nepřekračoval šest mistrů. Hlínu na své výrobky získávali u rybníka Staňkova, kde byla nejkvalitnější. Přiváželi ji i z Bystřice, Ličova, Třeboně a jiných menších nalezišť. Ačkoliv se, jak bylo řečeno, počet mistrů nijak výrazně nezvyšoval, pověst o jejich skvělé práci přesahovala hranice města.

Prostořeký hrnčíř


O nejvýraznější slávu cechu se zasloužil velice zdatný hrnčíř a kamnář Jan Hájek. Bohužel, pro něho, nebyl známý široko daleko jen svým uměním, ale i svou prostořekostí. Snad žádný jarmark či trh se nikdy neobešel bez hádek a nesrovnalostí. To, co se ale s železnou pravidelností odehrávalo na trhu hrnečném (Zakostelecké náměstí neboli Kozí plácek) bylo vždy vítaným divadlem pro místní i příchozí. Když například roku 1769 přivezli přespolní hrnčíři pěkné modré a zelené džbánky, vtrhli naši hradečtí mistři ke krámku, sebrali tři vzorky, utíkali s nimi k purkmistrovi a chtěli okamžitě konkurenty z města vykázat. Nejvíce bylo slyšet právě Jana Hájka, který „tloukl hlasitě do stolu a nevážně s purkmistrem postrkoval". Dostalo se mu zasloužené odměny. Znectěný purkmistr vyvolal soud a Hájek musel zaplatit pokutu. Nikterak mu to jistě šrám na jeho sebevědomí nezanechalo. Sotva byl spor zapomenut, píše Hájek petici samotnému hraběti Černínovi, ve které žádá o darování dříví a podepisuje se jako první fabrikant ve městě. Hrabě jeho žádost odmítá s vysvětlením, že on má sám užitek, tak ať si sám prostředky zajistí.
Jinak ale hrabě Černín všechna Hájkova lišáctví odpouštěl. Byl mu zapomenut dokonce i podíl na lesním pychu, který byl vždy přísně trestán. Sečtělý Hájek našel kdesi ve starých spisech potvrzení o volném odchytu zvěře z doby Jáchyma z Hradce.
A tak o tomto privilegiu pověděl právě se vrátivšímu vojáku Solperovi. Ten, s velkou radostí, si šel zajistit do lesa večeři, ale byl chycen při činu. Chudák Solpera si znovu sbalil svůj uzlíček a vrátil se na vojnu. Hájek to „odnesl" tím, že mu byla přidělena práce mimo město. Hrabě ho poslal do Krásného Dvora u Žatce, kde měl ozdobit kamny Černínský zámek. Ovšem, podle psaní, které vzápětí psal do Hradce krásnodvorský pan vrchní, nebyla prostořekost Hájkovou jedinou slabinou. „Pracuje dobře, dílo okázalé. Ale kolik toho normálně Hájek za den vypije? Já ho dolít nemohu." Ale i přes tento malý charakterový kaz (který, jak se zdá, v práci mistru Hájkovi nijak nepřekážel), získal si pro svůj um natolik dobré jméno, že po návratu do Hradce, dostával čím dál více zakázek. Jezdil pracovat na Jemčinu, Bystřici, Třeboň, Kamenici, Krumlov, Budějovice, Dačice, Telč…
Z toho je jistě zřejmé, že si přišel na pěkný výdělek. Kdo by čekal, že svůj celkem krátký život (1734 – 1787) nakonec skončí v dluzích. Věčné spory a soudy, které ho provázely po celý život nakonec zničily vše, co celý svůj život budoval. Ale to bylo roku 1781, kdy posílal svého syna do Francie na zkušenou, ještě poměrně daleko. Do Hradce totiž v té době přijel jistý František Grinauer, který se pyšnil výrobou majolikového zboží. Hájek pochopitelně nechtěl zůstat pozadu. Nemohl tušil, že syn, který zdědil nejen otcovu šikovnost, ale i jeho horší stránky, se dostane se do sporu s francouzským právem. Tím to začíná jít s proslulou rodinou hrnčíře Hájka z kopce. A to i přesto, že pro hradecký vodovod ještě syn Josef stihne vypálit kvalitní pařížské roury, na které dává stoletou záruku. Rodinu a hlavně rodný Hájkův dům v Zárybničí č. 50 už to zachránit nemůže. Je prodán v dražbě. Poslední kamnář Kašpar ze slavného rodu Hájků pracuje v Hradci ještě roku 1850.
Zdroj: arch. Fr. Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce; Elisabeth Hallamová, Světci, kdo jsou a jak nám pomáhají; Julie Richterová, Středověké kachle

Další díl seriálu o historii jindřichohradeckých řemesel přineseme za dva týdny, tedy v sobotu 19. října, kdy zavítáme mezi kováře a koláře.

Marcela Handlová

Autor: Redakce

6.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Dynama v sobotním šlágru II. ligy porazili Opavu 2:1 a vystřídali ji v čele tabulky.
103

Dynamo ve šlágru kola zdolali Opavu a vedou tabulku

V bystřické knihovně je až do konce letošního roku k vidění výstava Pocity.
4

OBRAZEM: V Bystřici vystavují Pocity

Mladík se projel na cizím kole

Třeboň - Čtveřice mladých lidí vzbudila pozornost strážníků svou noční zábavou.

Volejbaloví veteráni bojovali u Vajgaru o republikové tituly

Jindřichův Hradec - V jindřichohradecké městské sportovní hale se uskutečnilo mistrovství republiky ve volejbalu nejstarší věkové kategorie nad 50 let. Představilo se celkem 16 týmů, z toho byl půltucet ženských družstev.

Právě jsme se narodili: Pětice nových miminek

Jindřichohradecko - Představujeme miminka narozená od 16. do 21. září.

Karatistka Karolína Šlechtová vyhrála Ninja Cup

České Budějovice - V tělocvičně českobudějovické ZŠ Emy Destinnové se konalo III. kolo ligy talentů v karate s názvem „Ninja Cup“.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení