Protože o víkendu většinou dělá radost hudebním fanouškům a vystupuje se svou kapelou Tlustá Berta, na houby Michal vyráží až v neděli nebo během pracovního týdne. Stejně tak jsme se s ním na houby vydali i my z Deníku.

Do lesů mezi Blažejovem a Ratmírovemse vydáváme z blažejovské návsi kolem rybníku, kterému se tady říká Sokolťák, dál do lesa nahoru k vysílači a potom dolů ke kolejím k Malému Ratmírovu. „Je pravda, že co jsme se odstěhovali z Hradce, chodím na houby ještě častěji než dřív, třeba i dvakrát do týdne," přiznal oblíbený zpěvák a zároveň podnikatel ve stavebnictví. „Někdy chodíme i na tři hodiny, beru to jako výlety se synem. Ten už rozezná všechny houby, které znám já. A když je někde husté mlází, tak ho tam pěkně vyšlu, protože se tam dobře vejde a navíc to má i s dobrodružstvím. Nebojíme se ani deště, jak je vidět i dnes. Prostě si vezmeme holinky, pláštěnku a jdeme," vypráví.

Rád ale jezdí i do lesů vokolí Zvůle a Nového Světa. „Tak jsem se k houbaření vlastně dostal. Měli jsme tam chalupu, takže jsem tam strávil dětství a to houbaření přišlo tak nějak samo."

Jak říká, na Zvůli i tady v okolí Blažejova roste taková všehochuť. „Sbíráme skoro všechno, veškeré hřibovité houby jako modráky, babky, praváky a suchohřiby, taky masáky, bedly, lišky, špičáky a kozáky. Docela mě lákají holubinky, ale těm úplně nerozumím, takže ty zatím nesbíráme," rozpovídal se známý zpěvák o svých sběratelských cílech.

Kromě toho, že rád houby sbírá, neméně rád z nich připravuje a také konzumuje různě upravené pokrmy. „Nejradši mám asi masáky. Buďto obalené jako řízek, nebo jen tak na másle s kmínem jako bedly, to je fakt výborný," upřesnil své kulinářské preference. Jak ale dodává, má vlastně rád i všechno ostatní, co se dá s houbami připravit, třeba lišky nebo kotrč na guláš. O vaření a zpracování hub se většinou dělí s manželkou Petrou a teď už i se synem Michaelem, který se vším rád pomáhá.

„Když se podaří najít větší množství hub, které nejsme schopní zpracovat okamžitě, tak je povařím a v pytlících zamrazím." Jak dodal, když se z toho udělají úhledné ploché balíčky, vejde se jich do mrazáku hodně a při následném použití a rozmrazování jde všechno snadno od ruky. „Takhle zpracované houby nám vydrží i rok. Ještě letos máme v mrazáku houby z loňského sbírání." Tohle je jediný způsob, jak houby na zimu uchovávají. „Nebaví mě práce se sušením, jak se to musí krájet, rozkládat na síta a tak, takže buď všechno sníme, nebo zamrazíme."

Jediné, co mu kdy zkomplikovalo houbaření, bylo zabloudění. „Ne že bych neměl smysl pro orientaci, tohle se mi stalo jen jednou, ale stalo se. Byl jsem na místě, které úplně neznám a podařilo se mi zabloudit tak, že jsem tři hodiny chodil po lese a nevěděl jsem pořádně, kde jsem," vypráví s úsměvem a dodává, že bloudění na houbách mají asi v rodině. „Moje babička měla podobný zážitek. Nakonec nám volala z nějaké obecní pošty někde v okolí, abychom pro ni přijeli."

Během našeho povídání slabě prší a my kloužeme v mokrém lese po spadaných větvích. I když jsme původně ani nedoufali, že něco najdeme, nakonec se přece jen košík zaplnil. V mokrém podrostu smrkového lesa s občasnými bukovými obry jsme postupně našli půl košíku babek, plno lišek, asi pět masáků a dva modráky. Obsah košíku nebyl tak pestrý jako prý bývá jindy, ale tentokrát to vzhledem k prognózám nevadilo. „No, abych řekl pravdu, byl jsem docela pesimista, když jsme se na tomhle výletu domlouvali. V poslední době jsem toho moc nenašel. Spíš nic. Takže tohle mě docela příjemně překvapuje," kvituje s potěšením úlovek náš průvodce.

Protože se počasí natolik zhoršilo, zpátky se již nevracíme lesem, ale pěkně v suchu auta, které jsme si na pomoc povolali. „K nezbytnému vybavení houbaře by měl v dnešní době patřit i telefon, zejména když se jde s dětmi, těm se lehko něco stane. Ne vždycky se musí jednat o takovou banalitu jako je déšť a to je potom možnost zavolat si pomoc k nezaplacení," poznamenal na zpáteční cestě Michal Chramosta.

Petra Jouzová