Rožmberk stále hrozil a hrozil protržením, což by způsobilo obrovskou katastrofu.

„Od rána klesl o více než čtvrt metru a každou hodinu se snižuje zhruba o čtyři milimetry. Přesto stále trvá stav ohrožení,“ popsal situaci v srpnu roku 2002 tehdejší jindřichohradecký přednosta okresního úřadu Zdeněk Žemlička. Lidé z obcí pod rybníkem jako je Lužnice, Klec, Ponědraž a Ponědrážka byli preventivně evakuováni. Tehdy panovala důvodná obava, že hráz nevydrží. Obavy se však nakonec nepotvrdily a více než 400 let stará hráz odolala náporu vodního živlu.

Voda přišla hodně rychle i do Staré Hlíny. "Měli jsme ji zároveň s vraty, na 180 centimetrů! Do baráku jsme pak docela dlouho vůbec nesměli. Spali jsme u švagra v Novosedlech. Baráky pode mnou už vodu neměly, ale u nás byla pořád. Všechno plavalo. Museli jsme všechno vyměnit. Matku jsem domů tenkrát vůbec nebral, aby to neviděla. Byl by to pro ni hrozný pohled,“ vzpomínal v roce 2017 Stanislav Šašek.

Důležitou úlohu při srpnových povodních v roce 2002 sehráli třeboňští rybáři. „Na povodně vzpomínám v dobrém. Byla to obrovská životní zkušenost. Nikdo od té doby, co Rožmberk v roce 1590 napustili, tohle nezažil. Měli jsme možnost si vyzkoušet organizační schopnosti i poznat, jací jsou lidé,“ vyprávěl Deníku v roce 2007 generální ředitel Rybářství Třeboň Jan Hůda.

Ten tehdy strávil celou středu 14. srpna a následující noc na hrázi největšího českého rybníku Rožmberk. „Zapisoval jsem si poznámky, jak stoupá voda. Zastavila se až mezi 21 a 22 hodinou 8, 6 metru a pak celou noc stála,“ vzpomínal Hůda.

Takové výšky nedosáhla hladina rybníka ani při velkých povodních v září roku 1890, tehdy se voda vyšplhala k rysce 795 centimetrů. Kromě poznámek o stavu hladiny si tehdy Hůda zapsal poznatky, které nazval Co dělat v době povodní. Za důležité uvedl především jedno velení na úrovni okresů, dokonalý monitoring oblasti, ale také nepodléhat vlivům starostů obcí.