Stručný text, který jen stěží vyjadřuje tehdejší utrpení zdejších obyvatel. Jedná se o poměrně známou a archivními dokumenty dobře zmapovanou událost, díky čemuž můžeme bez nadsázky říci, že v našem městě nebylo většího požáru.

Celou událost velice barvitě popisuje František Tischer v Ohlasu od Nežárky č. 20 z 18. května 1901 u příležitosti stoletého výročí tragédie. Když jsem o dalších sto jedna let později prováděl archeologický výzkum v místě bývalého Urbanova mostu ve Zbuzanech, práce tohoto významného archiváře mi v mnohém pomohla.

Ze starých letopisů

Celá uvedená tragédie vznikla v úterý 19. května 1801 o výročním trhu. „O sedmé hodině ranní zpozorovali dělníci z pošty, že ze zadní budovy měšťana a kotláře Jana Erazima Hiebera č.p. 159 - I na náměstí vystupuje neobyčejný kouř, který však brzo zmizel. Nevšimli si více toho úkazu, majíce za to, že jest předzvěstí změny počasí. Krátce před 11 hodinou zpozoroval strážník Jakub Holeček z Hieberova domu vycházeti hustý kouř a zaslechl pokřik: Hoří, u nás hoří! Odběhl proto ke zvonici na radnici a jal se zvoniti na poplach.

Dříve než měšťané poplašným znamením upozorněni byli na hrozící nebezpečí požáru, stály střechy domů čp. 158, 159 a 160 v plamenech, které vysoko k nebesům vyšlehujíce, mohutným větrem k Novému městu zaháněny byly. Rychle dopravena jediná velká stříkačka do ulice Svatojánské, kdež však oheň již tak zuřil, že mu nechána i stříkačka na pospas a stěží koně bylo lze zachrániti.“

„Z předměstí pospíchali mnozí na pomoc do města. Byla to myšlenka spásná, kterou však zmařil nešťastný nápad městského radního Františka Graasa, který dal brány městské zavříti, chtěje tak možným krádežím přítrž učiniti a lid ku pomoci a hašení ohně v městě udržeti.

Tak nastal zmatek nad zmatek. Tu nastal pokřik, že Nové město stojí v plamenech, strach tím zvýšen tou měrou, že vyhrožováno násilím, načež brány městské otevřeny.

K pomoci spěchající rozptýlili se ve městě, čímž práce záchranné staly se skoro nemožnými. Ve čtvrt hodině bylo město i předměstí Novoměstské v plamenech. Ohrožení schovávali majetek do sklepů a sklepení, kamž se sami též uchylovali. Oheň vydatně živily mnohé boudy a krámy na náměstí o výročním trhu postavené. Hadice k hašení brzo ztráveny, kašny pak na náměstí vyčerpány. Náměstí samo změněno v jezero ohnivé, jehož vlny i do sousedních ulic vnikaly. Většina domů na náměstí lehla popelem a obrácena v sutiny. …

S velikou námahou uchován před ohněm hrad, v jehož průčelí již skla pukala a olovo je spojující se rozpouštělo, panský pivovar, mlýn o čtrnácti složeních, stará vinopalna a řada domů v ulici k zámku vedoucí.

… Tři kostely, vojenské kasárny a školy lehly popelem.“
Oheň byl tak velký, že se rozšířil až k Nežárce pod klášteříček. „Zatím zuřil oheň na Novém městě strašným způsobem. Ztrávil zcela dřevěný most pod klášterem a ze suken, která opatrný valchař do vody naházel, zachráněna jen ta částka, která se pod vodou nalézala, ostatek pak až po hladinu vody shořel. Obchodníci, kteří na výročním trhu prodávali, když naše město oheň uchvátil, jen mohli se zbožím, které uchvátili, Novým městem pod klášter ujížděli, nemohouce však přes hořící most, pustili se řekou. Pro žhavost vzduchu přinuceni byli prostraňky přeřezati, aby alespoň koně zachránili, vozy i s nákladem opustili, které též do půl kola – ku hladině vodní – ohněm ztráveny byly.“

Požár se dotkl přímo i lidských životů. Zahynuli tři desítky lidí, převážně zadušením. „Neštěstí pro město Jindřichův Hradec bylo veliké, tři plné dny a noci oheň trval, ano, ještě po šesti týdnech nalezeny byly doutnající oharky. Obyvatelstvo trávilo dny své v širém poli, takže se velká bída rozmohla.

… Císař František I. na žádost rady městské svolil, aby jeden prapor vojínů do města dán byl, by potřebné práce vykonával a povolil zapůjčení potřebného nářadí ze skladiště dělostřeleckého v Č. Budějovicích. Pro pohořelé obyvatelstvo nařízena dvorním dekretem ze 7. července t. r. všeobecná sbírka ve prospěch dědičných zemí rakouských, ačkoliv městem královským nebylo.“

Výzkum mostu

Na základě známých historických faktů jsme se v květnu 2002 vydali během rekonstrukce kanalizačního sběrače B ve Zbuzanech hledat popisovaný most, který je v některých dobových pramenech uváděn jako tzv. Urbanův. Sondážní výzkum probíhal téměř celý měsíc. Ve výkopu se nám podařilo odkrýt nejen zeď v délce 270 cm, ale také provést její detailní kresebnou a fotografickou dokumentaci. Díky objevení druhé nosné zdi jsme dokázali určit i jeho předpokládanou podobu. Nalezli jsme několik opracovaných základových kamenů, které nesly stále jasně patrné stopy po intenzivním požáru.

Urbanův most byl vystavěn v podobě dvou nosných zdí o šířce 85 cm, které byly na horní obvodové ploše obloženy opracovanými plochými kameny. Celý komplex stavby byl široký 400 cm. Plocha mezi zdmi byla zhotovena z dřevěných trámů o délce 230 cm, které tvořily povrch cesty. Svým rozpětím tak umožňoval bezpečný průjezd povozu a projití jednomu chodci. Jednalo se o zajímavý technický prvek zdejší městské komunikace, který však musel ustoupit stavbě nové. V roce 2002 tak po více než dvou stoletích definitivně zmizely poslední stopy Urbanova mostu v propadlišti dějin.

Archeologický výzkum muzea ve Zbuzanech přinesl řadu nových zajímavých poznatků. Co je však nejvíce důležité, že se nám podařilo odkrýt nejen další část léty zapomenutých hmotných dokladů našeho města, ale zároveň i nepatrnou měrou přispět do postupně utvářené pestrobarevné mozaiky historie Jindřichova Hradce.

Vladislav Burian, archeolog