Terénní aktivity jsme zde zahájili v létě 1992 výzkumem na Trocnovském náměstí, v dalších letech pak na Masarykově a Žižkově náměstí, na zámku, u kostela sv. Jiljí, v Dukelské ulici či v těsném okolí zdejších hradeb. K těmto výzkumů se vrátím časem v některém z příštích dílů seriálu. Dnes se však chci věnovat aktivitám, které patří speciálně do zimního období a z pohledu celorepublikové archeologie jsou přinejmenším ojedinělé.

Když se zavře voda

V současné době běží v České televizi opakování velice zajímavého cyklu černobílých dokumentů ze seriálu „Hledání ztraceného času“, ve kterém filmový historik Karel Čáslavský představuje jednotlivé úseky Vltavy a její postupnou regulaci, včetně výstavby přehrad. Těmto gigantickým projektům ustoupila celá řada vesnic, nad nimiž se navždy zavřela voda. Jen asi málokdo však ví, že tento osud potkal také několik vesnic či usedlostí na Třeboňsku, avšak v dobách již dávno minulých.

Na rozdíl od přehrad nám výlovy rybníků čas od času umožňují návrat do staré historie. S muzeem jsme se prozatím detailně věnovali dvěma vodním dílům, které nás již téměř deset let „zásobují“ celou řadou velice zajímavých poznatků.

Opatovický rybník

Jedním z nich je rybník Opatovický, kde byla archeologická sondáž vyvolána v polovině března 2002 náhodnými nálezy fragmentů užitkové keramiky. Prozatím poslední průzkum jsme zde provedli v závěru roku loňského.

Nejstarší písemná zpráva o vesnici Opatovice (původním názvem nejspíše Opatov) je vázána k dataci 1. května 1371. Předpokládali jsme proto, že její vznik spadá zhruba do poloviny 14. století, obdobně řadě vesnic na Jindřichohradecku. Stálo zde několik samostatných usedlostí, jejichž nejstarší dataci jsme s externím spolupracovníkem našeho muzea Milanem Kajerem doložili díky nálezu odpadní jímky, obsahující více než 150 fragmentů užitkové keramiky, až do poloviny 13. století!

Postupem doby bylo osídlení rozšiřováno, avšak jeho zánik nastal s rozhodnutím o likvidaci a zatopení plochy zdejší „dřevěné“ vesnice. Je známé, že zde existovala vodoteč a nejméně od 15. století tři menší rybníčky, které fišmistr Štěpánek Netolický propojil a vytvořil tak základ budoucí větší vodní plochy.

Došlo k tomu mezi léty 1510 – 1514, i když některé prameny hovoří až o roku 1518. Vznikl tak rybník, který se stal součástí dokonalého systému vodní sítě třeboňské oblasti. V roce 1577 se jeho dalšího zvětšení ujal slavný rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, který rozšířil jeho napájení o zdroj ze Zlaté stoky. Cílem Krčína bylo propojit Opatovický rybník se sousedním Nevděkem, což také realizoval, avšak to je již jiný příběh.

Rybník Svět

Druhým vodním dílem, jehož dno nás od prosince 2000 opakovaně láká, je výsledek ctižádosti a umu již zmíněného Jakuba Krčína. Prvopočátky spadají do společné práce s Janem Černým z Vinoře, hejtmanem Třeboně. Jedná se o rybník Svět, jehož výstavbě ustoupilo starší gotické osídlení Svinenského předměstí i tzv. Nové město, které vznikalo parcelací panských pozemků v letech 1558 až 1559. V ploše budoucího rybníku byly zrušeny celkem 23 usedlosti, ale jejich obyvatelům byla náhradou vystavěna nová stavení na Budějovickém předměstí.

Zanikl zde také kostel sv. Alžběty, špitál a hospodářský dvůr. Krčín dokonce obrátil tok Zlaté stoky podél východní části města. I když se hráze rybníka neustále sesedaly, byly práce během let 1571 až 1574 (uváděno též 1573) dokončeny. Svého tvůrce to jistě stálo mnoho nadlidské práce.

Snad právě proto ho nechal nazvat Nevděkem a až postupem doby získal název Svět. Mistr svého řemesla Krčín dokonce dočasně spojil Nevděk spolu s Opatovickým rybníkem, avšak roku 1610 došlo k jejich opětovnému oddělení. O důkladnosti práce Krčína svědčí i ten fakt, že k protržení hrází rybníku Svět došlo až roku 1890!

Během dosavadních „zimních“ archeologických sondáží jsme s Milanem Kajerem prozkoumali dno rybníku, a to především v okolí ostrůvku. Odkryli jsme torza základů několika původních domů, našli fragmenty dřevěné podlahy špitálu, především však objevili dřevem roubenou odpadní jímku o rozměrech 150 x 150 cm a výšce 30 cm. Jejím postupným vypreparováním jsme získali hodnotný soubor fragmentů užitkové a technické keramiky, mezi kterými převažovaly zlomky hrnců a hrnků, džbánů, pokliček a mís. Našli jsme také krásné nádobkové a reliéfní komorové kachle z II. poloviny 15. století.

K nejzajímavějším patřily motivy: „Sv. Jiří bojující s drakem koňmo“, kdy celou scénu pozoruje modlící se klečící princezna s růžencem, dále „Dva draci se spletenými krky“; „Symbolické zobrazení evangelisty Marka“ a „Polopostava neznámého proroka“. Další sondáž nás zde čeká v závěru roku 2010.
Výzkumy v obou rybnících osobně považuji za tzv. adrenalinové. Provádíme je po podzimním výlovu, kdy rozsah prací stanoví rychlost přitékající vody. Zažili jsme během nich teploty až -20 stupňů Celsia či brodění se bahnem a vodou dosahující výšky 150 cm. Nové poznatky a nálezy zato však bezesporu stojí. Právě to dělá archeologii tak krásnou!

(Za pomoc s upřesněním datací rybníků děkuji Mgr. Blance Čechové z Oblastního státního archivu v Třeboni.)

Vladislav Burian, archeolog muzea