Jaký byl pro vás rok 2020?

Asi jako pro každého byl uplynulý rok úplně jiný. Když začnu přímo od mojí profese, měli jsme připravené preventivní projekty na školách, kde s učiteli trénujeme reakce na situaci, kdyby se do školy dostal ozbrojený útočník. Pak ale přišel březen a s ním nouzový stav kvůli covidu. Najednou bylo všechno jinak. Plno zákazů a omezení. Policie začala kontrolovat na státních hranicích. Brzy se ukázalo, že je nás na tuto práci málo. Odbor cizinecké policie nestačil a na hranicích se začali střídat dopravní policisté, členové pořádkové policie, z územních oddělení, zapojila se i armáda. Vrátili jsme se o několik desítek let zpátky a obsadili jsme hranice. Ani pro mě to nebyl pěkný pocit. Všude stany, vojáci a policisté, kontroly posádek aut. Jako by se člověk vrátil do doby, kdy jsme nikam nemohli. Ti, kteří tam sloužili, se dostávali do nepředstavitelných situací.

Opatření se někdy měnila ze dne na den. Část rodiny se vydala do zahraničí, ale po půlnoci se vše změnilo a už se nemohli za zbytkem rodiny tak snadno vrátit… Nebo Rakušan, který má v Čechách firmu, měl problém dostat se v době nouzového stavu do své české kanceláře. Policisté prováděli kontroly, ale také přenášeli různé tašky rodinným příslušníkům přes hranice. Řidičům kamionů, kteří neměli roušky, je rozdávali. Na jaře jsme zažili velkou solidaritu. Lidé byli docela disciplinovaní a my policisté jsme neměli žádný důvod situaci nějak komplikovat. Jaro bylo v duchu semknutí. Všichni viděli, že jsou opatření nutná. Excesy, že si někdo nechtěl v obchodě ani napotřetí vzít roušku, byly naprosto ojedinělé.

Bylo to pak jiné na podzim při druhé covidové vlně?

Na podzim to bylo úplně jiné… Solidarita vymizela, opatření už jsou dlouhá a lidem připadají nesmyslná. Setkáváme se s čím dál větší bezohledností. Setkali jsme se s případem, kdy mladíci popíjeli v garáži a přes výzvy policistů se odmítali omezit, protože prý pro ně osobně covid nebezpečný není… Kromě nových úkolů policistům samozřejmě zůstala původní práce, jako jsou dopravní kontroly, krádeže, pohřešovaní. Je pravda, že na jaře se kradlo méně. Na druhou stranu ani někteří zkušení recidivisté si neuvědomili, že v nouzovém stavu jsou za všechno vyšší tresty. Nyní policisté dělají svoji běžnou práci, jsme vázaní lhůtami trestních řízení. Zároveň policisté musí zohlednit, že koronavirus všechno komplikuje. Všechno si nyní plánujeme jinak.

Našel byste na změnách v policejní práci i nějaká pozitiva?

Ale ano. Řada policistů nabrala zkušenosti z práce, která je úplně jiná. Některé pracovnice, kterým naopak práce dočasně ubyla, zejména v administrativě, šily na jaře roušky. Rozdávali jsme je pak spolu se salesiány na hranicích řidičům kamionů. Tenkrát byli lidé semknutí pod heslem Šije celá republika. Velká změna, kterou to přineslo, je, že policie byla nucena pracovat v početním omezení. Postupně jsme měli první nakažené, první oddělení v karanténě. Řada oddělení si zvykla na střídavý režim a na rozdělení do skupin A a B. Sám mám některé kolegy, které jsem osobně nepotkal už od března.

Jak vás osobně ovlivnila doba covidová?

My z tisku a prevence jsme se stali poradci. Různé informační linky, zvlášť na jaře, byly neustále obsazené. Tak volali lidé i nám. Třeba když chtěli vycestovat, volali kamkoli, kde by dostali nějakou radu, jak to aktuálně je. Takže jsme hlídali aktuální opatření a fungovali jsme jako neoficiální informační linky. Vtipné je, když s některým kolegou spolupracujeme, denně mluvíme po telefonu, komunikujeme přes whatsapp, ale nevídáme se osobně. Když se pak po měsících potkáme, divíme se, komu jak narostly vlasy, kdo přibral, kdo zhubl…