„Jako každý kluk jsem i já měl v dětství rád indány. Pořád jsme si na ně s ostatními dětmi hráli. K tomu neodmyslitelně patřily právě i luky a šípy, které jsme si dělali z lískových prutů a provázků,“ vzpomíná Zelenka, kterému ostatní střelci dneska už neřeknou jinak než Zelí.

Dětská léta utekla a staré hračky se uklidily na půdu, kde je postupem času přikryla prachová peřina. Blížila se ale chvíle, kdy měl jednoduchý ohmataný luk zase spatřit denní světlo. „Teď je to tak osm let, co jsem takový luk doma našel. S několika přáteli jsme se domluvili, že si půjdeme jen tak z legrace zastřílet,“ vypráví Zelenka. Roznesli proto pár letáků, pustili slovo do města a do městského lesa na Šajbě nakonec několik lidí doopravdy dorazilo. Nebyli mezi nimi jen lukostřelci, ale i soutěžící s praky, kušemi nebo vzduchovkami. „Najednou se ve mně probudily nějaké lovecké pudy, a začal jsem se o lukostřelbu naprosto vážně zajímat,“ směje se hradecký střelec.

Ze začátku bylo nejtěžší sehnat odbornou literaturu o lukostřelbě a její historii. Tady ale Zelenka narazil na problém. V češtině totiž žádné podobné materiály neexistovaly. Úspěch měl až při hledání na internetu. „Objednal jsem si i nějaké zahraniční knihy, které jsem pak s pomocí boží a slovníkem překládal,“ říká Zelenka.

Internet mu poté pomohl i s pátráním po dalších spřízněných duších. Před šesti nebo sedmi lety lukostřelec natrefil na Spolek evropských bojových umění, sídlící v Kladně. Ti začali pořádat Mistrovství republiky v bojové a lovecké lukostřelbě, hlavně proto, že se chtěli nějak odlišit od tradičních akcí, soutěží a závodů ve sportovní, moderní lukostřelbě. Akci, která slavila úspěchy mezi nadšenci i diváky, se pořadatelé každoročně pokusili zasadit do historických kulis hradů a zámků, například Žleby nebo Veveří. „Kladenští pořadatelé taky jako první vymysleli disciplíny, které my dneska používáme na našich turnajích. Žádné podobné soutěže nebyly ani ve světě, tam to žije právě spíš tou sportovní střelbou,“ říká Zelenka.

Do pořádání vlastních turnajů se lukostřelec se svou manželkou pustili před pěti lety. Vybrali si termíny na jaře a na podzim, kdy není nával ostatních akcí pro střelce z luků. Místem konání turnajů se stala turistická základna hradeckého domu dětí a mládeže v Dolním Radíkově. Na první turnaj dorazilo asi dvacet soutěžících. „Přijel třeba skautský oddíl z Lomnice nad Lužnicí. To jsme tehdy považovali za ohromný úspěch, protože nám připadalo, že přijeli hodně zdaleka. To jsme ještě nevěděli, že o pár let později nám na turnaje bude jezdit osmdesát nebo devadesát závodníků z celé republiky, například z Děčína nebo ze severní Moravy,“ směje se Zelenka. Samotným soutěžním střelcům se podle jejich slov na Jindřichohradecku líbí. Kromě zajímavých turnajů je sem láká i příroda a prostředí.

Co potřebuje nováček, který se rozhodne začít z luku střílet? „Neumím si představit, že by se někdo jen tak zničehonic rozhodl. Začátečníky se spíš stávají takoví lidé, kteří už mají nějaký zájem o historii, netradiční sport nebo v sobě mají nějaké potlačované lovecké pudy,“ tvrdí s úsměvem Zelenka. Nejdůležitější podle něj je, aby nový zájemce o lukostřelbu navštívil někoho, kdo už nějakou chvíli střílí a ve sportu se vyzná. Popřípadě je možné podívat se na některý z turnajů, kde se najde spousta ochotných lidí, kteří poradí a nechají nováčka luk osahat.

„Člověk by taky měl mít zájem o přírodu a pobyt venku. Tohle není sportovní střelba, při které se stojí na jednom místě na stadionu a střílí se pořád dokola na ty samé terče,“ upozorňuje hradecký lukostřelec.

Při turnajích v historické lukostřelbě týmy závodníků obchází různá stanoviště, umístěná v přírodním terénu, a střílejí například na modely zvířat, do dálky nebo na pohyblivé terče.

Zelenka, který sám luky a šípy pro zájemce ve svém domě na Kozím plácku vyrábí, sní o turnaji, který by rád zasadil do městského prostředí v Hradci. „Je to zatím jen taková vize, ale rád bych uspořádal soutěž, kde by se střílelo třeba v zahradě pod zámkem nebo přes Nežárku dole v parku,“ uzavírá.

Adam Hudec