Návrh je v podstatě ve stejné podobě, jak prošel třetím čtením ve Sněmovně, než byl zamítnut. Jen v něm chybí návrh poslance ODS Marka Bendy na zavedení kuřáren přímo v hospodách, kam by nesměla obsluha. Zákon tedy obsahuje zákaz kouření cigaret či doutníků v restauracích, ale naopak ponechává možnost kouřit tam vodní dýmky a elektronické cigarety. Zakazuje i kouření na nekrytých zastávkách veřejné dopravy či v zoo s výjimkou vnějšího prostoru vyhrazeného ke kouření. Ambicí vlády je, aby zákaz kouření začal platit už od ledna 2017. Jaký názor na to mají samotní restauratéři? Redaktoři Deníku se jich zeptali.

Roman Vaněk

kuchař, popularizátor oboru gastronomie

Stát by měl plošně zakázat kouření v restauračních zařízeních a samozřejmě, že to zakáže, až přestanou do rozhodování o návrhu zákona zasahovat populisté a pokrytci. Jsme poslední země, kde se kouří orient uprostřed Evropy.

A ano samozřejmě, že to je omezování podnikání. Je to stejné omezování podnikání, jako že lidem v restauracích nesmíme podávat drogy nebo nalévat dětem alkohol. Je jasné, že kouření škodí zdraví. Před 18 lety jsem byl silný kuřák a něco jsem si vykouřil. Kouřil jsem 60 cigaret denně, ale nejsem psychopatický vyléčený kuřák. Občas si rád vychutnám doutník, ale nikdy bych si ho nezapálil v hospodě, protože mi to nedovolí etika. Etika vůči těm, kterým je to nepříjemné a smrdí jim to.

ŽLUTÉ KVÍTKY ANO, ZÁKAZ NE?

Jestliže si tato úžasná společnost dává do klopy žlutá kvítka a bojuje proti rakovině, ale na druhou stranu se nedokáže domluvit jen na tom, aby zakázala v hospodách kouřit, tak o čem se bavíme? Na jedné straně si náš národ hraje na to, jak mu jde o zdraví, na druhé vymýšlí miliony nesmyslných výjimek tam, kde by věci měly být jasné a černobílé.

LIDÍ PŘIJDE VÍC!

Tvrdím, že se zákazem kouření přijde do restaurací určitě víc lidí. Je to jednoduše dokazatelné na příkladu ostatních zemí kolem nás. Jsem přesvědčen, že zákaz kouření v restauracích podnikání v konečném důsledku vůbec neuškodí. Opačná tvrzení podnikatelů jsou výkřiky do tmy. A kdyby náhodou byly restaurace, které by poté, co tam přestanou chodit kuřáci, zbankrotovaly, rozhodně mi jich líto nebude. Ale to se nestane, nikdo nezbankrotuje, stejně tak jako nikdo nezbankrotoval jinde v Evropě. Naopak do podniků začne chodit víc lidí.

DEN JAKO OSTATNÍ

Zažil jsem den, kdy se přestalo kouřit v Itálii. Co se stalo? Nic. Všichni si šli zapálit ven, nikdo nic neřekl a tam, kde jsme si každý den dávali kafe, to přestalo smrdět.

Aleš Buksa

úspěšný podnikatel, majitel dvou restaurací

Jsem snad ten poslední člověk, který by nešel s dobou a bránil se novinkám a věcem, které posunou každou společnost dále. Chci taky zdůraznit, že mi v celé problematice vadí prakticky jen absolutní a striktní zákaz kouření v restauracích. Jsem celý život přítelem absolutní lidské svobody a všechny podobné zákazy mi bytostně vadí. Jinak s protikuřáckým zákonem obecně nemám problém a v mnoha bodech ho podporuji, protože respektuji to, že některým nebo možná i většině společnosti kouření vadí. Ale jsem pro to, aby se nechala volná ruka trhu, který dovolí zákazníkům si vybrat, do které restaurace chtějí jít.

Od roku 1966 až do pádu komunismu jsem žil v Německu, kde jsem poznal, jak tvrdý je život v kapitalismu, resp. svobodné zemi. Byl to ostrý kontrast proti tomu, jak se žilo v socialistickém Československu, kde bylo podobných zákazů plno. Režim se snažil řídit i to, kdo má jak dlouhé vlasy a jaká hudba se má poslouchat. Rád na tu dobu v Německu vzpomínám hlavně proto, že tehdy bylo podobných nařízení a svým způsobem i diskriminujících zákonů minimum. Proto jsem u protikuřáckého zákonu ve vztahu k restauracím velice rezervovaný. A to i proto, že jsem roky vášnivým kuřákem dýmky.

U NÁS SE KOUŘÍ

Sám vlastním dva podniky jde o prvorepublikovou kavárnu v centru Ostravy Jet Set Elektra a restauraci Borová v Beskydech s více než devadesátiletou historií. A v obou podnicích bylo vždy povoleno kouřit, a to i proto, že máme kvalitní vzduchotechniku, což považuji za důležité. Já tedy nemám důvod, chuť a svým způsobem ani právo to měnit. Pro mě jako podnikatele je zásadní, abych si sám rozhodl, jak bude můj byznys fungovat. Považuji to za jeden ze základních principů podnikání ve svobodné zemi. Platím daně, dodržuji všechna nařízení a vyhlášky a od státu očekávám, aby respektoval i mou podnikatelskou vizi a neomezoval mě ve způsobu a formě podnikání. Když to přeženu, tak principem fungování státu by nemělo být rozhodovat, zda budu provozovat kuřáckou nebo nekuřáckou restauraci.

SÍLA TRHU ROZHODUJE

Chápu vyhlášku, která zakazuje kouření během podávání obědů, další omezení mi už ale přijde za hranou. Zrovna v kavárně Elektra pořádáme hudební jazzové večery, které si řada návštěvníků bez dobrého pití, dýmky nebo cigaretky nedokáže představit. Ze svého podnikání dobře vím, že v byznysu vždy rozhoduje síla trhu. A myslím si, že tak, jak se i bez omezujícího zákonu daří nekuřáckým restauracím, bude se stejně dařit i těm kuřáckým. A každý ať si sám zvolí, kde mu je lépe.

Pro někoho jsou stavebně oddělené části dostatečnou ochranou, pro někoho ne

Uvažované a zatím stále neprosazené zavedení zákazu kouření v hospodách rozdělilo nejenom politiky, ale i veřejnost na dva tábory.

V diskusi na facebookové stránce Jindřichohradeckého deníku například Václav Jaroš z Dobronína u Starého Města pod Landštejnem říká, že mu to připomíná prohibici v USA. „Když je tam nakouřeno a vadí mi to, tak jdu prostě jinam. Je to věc provozovatele, pro koho chce restauraci a na čem má postavený podnik. Jestli nekuřáckou a veganskou, nebo zaplivanou čtyřku s utopenci. Myslím, že oddělená kuřárna, nebo nekouřit přes obědy bohatě stačí. A pokud někomu kouření tak strašně vadí, tak ať zařadí nikotin mezi zakázané drogy a má pokoj všude. Nebo zakázat rovnou i alkohol a budou jen mléčné bary a cukrárny a hospodští ať zdechnou hlady a stát s nimi, protože přijde o polovinu spotřební daně," míní.

Tereza Kocinová z Jindřichova Hradce se přidává, že zákaz kouření v restauracích by byla jen další páka, jak zničit drobné podnikatele: „Už dost na tom, že musejí být elektronické kasy."

Lada Rotšeidlová je nekuřačka a kouření jako takové jí vadí, hlavně u dětí.

Ale říká, že restaurace již nyní jsou pro kuřáky i nekuřáky. „Nic bych na tom neměnila, zákonem se to regulovat nedá, regulaci je nejvhodnější řešit cenou a prodej cigaret omezit, myslím jejich dostupnost. Cigarety neprodávat v potravinách, na čerpacích stanicích a podobně. Pouze v podnikových prodejnách výrobců a dětem tak odebrat možnost obstarat si toto zboží," navrhuje.

Lucie van Eeden, která pochází z J. Hradce, je pro zákaz kouření a přidala zkušenost z Holandska. „Žiji dlouhodobě v zahraničí, kde tato změna proběhla před čtyřmi roky. Všichni se báli, jak lidi přestanou chodit do hospod. Ale v podstatě se nic nezměnilo a hospody jsou stále plné, jen kuřáci si chodí zapálit ven a nám nekuřákům se u dvojky lépe dýchá. Taky člověk nepřijde z hospody vyuzený," míní.

Lenka Železná je rovněž pro zákaz. „Protože škodlivé je i pouhé vdechování kouře. Ať si kuřáci kouří doma, je to jejich zdraví, mohou si s ním naložit dle svého uvážení. Ostatním ať ho neničí. Sedět v zakouřené místnosti je nepříjemné. Nehledě na to, že se pak člověk musí jít převléct."

Eva Šustková je proti zákazu. Ten podle jejích slov totiž zaspal dobu. „Měl by smysl tak před deseti lety. Dnes už opravdu není problém najít nekuřáckou restauraci a když mi cigaretový kouř vadí, prostě si kuřáckou nevyberu. Horší je to tam, kde na výběr není, například venkovní stadiony a jiné veřejné prostory," naznačila.

Poslanci se návrhu na zákaz cigaretového dýmu v hospodách nevzdávají a opět ho posílají do sněmovny.

 Lenka Novotná, Zdena Kolářová, Aleš Uher