V jedné místnosti žijí velké rodiny. Na chodbě mají společné WC a umyvadlo

Někdo mu říká dům hrůzy, ale tomu se jeho obyvatelé brání. Řada z nich se sem do holobytů vybudovaných z chátrající staré Šindelny před několika lety dostala jako neplatiči nájemného a údajně z dočasného přesunu je to něco jako natrvalo.
„Záchod a umyvadlo, tedy vlastně koryto se studenou vodou je na chodbě, není tu žádná sprcha a přitom zde žijí hlavně rodiny s malými dětmi. Ty jsou často nemocné, nemají si kde hrát, tak pobíhají kolem,“ říká Dušan, který zrovna před domem spravoval auto.
Má sedm dětí, chodí do práce a hledá pro rodinu podnájem. Většinou ale narazí na to, že je Rom a majitel bytu v poslední chvíli od smlouvy ustoupí.
Podle jeho názoru byla asi největší chyba, že tolik Romů město sestěhovalo do jednoho domu. „Každý si to, že bydlí na Šindelně, nese jako vypálený cejch na čele,“ shoduje se s dalšími obyvateli domu.

„Jiní lidé také měli dluhy a bydlí jinde ve větších bytech. Máme dvě místnosti a čtyři děti. Platíme 2500 korun nájem plus 1000 korun energii. Pro děti je to asi nejhorší, chceme jim dát šanci na lepší život, ale nemají kousek soukromí, kde by se mohly v klidu učit, koupeme je ve vaničce a pořád jsou nemocné. Spolužáci ve škole jim často nadávají, že jsou ze Šindelny,“ popisuje nelehký život těch nejmenších obyvatel Helena Siváková.
Přidává se k ní Iveta Poláková s tím, že celý dluh už zaplatila, a přesto nemá žádné východisko, jak se ze Šindelny dostat.
Helena Siváková pokračuje, že už si sehnala i podnájem za slušné peníze, ale na vesnici, a to bez auta nejde. Už ze samotné Šindelny je to do města daleko. Sice zde staví asi třikrát denně autobus, ale jak říká obyvatel dalšího bytu Milan Sivák, raději jde pěšky, než by si stoupl na zastávku, aby všichni viděli, odkud že nastupuje.

Jeho žena Malvína má doma, tedy v jedné místnosti, pečlivě uklizeno, ale co se děje na společných chodbách, lze jen těžko ovlivnit. „Je jasné, že děti zlobí, ale z hřiště na Hvězdárně je vyženou a tady se nudí. Pro hodně lidí je to tady beznaděj, nemají práci, a tak to takhle vypadá. Chtěli jsme prosadit alespoň sprchový kout, ale nepodařilo se to. Prosím vás, v dnešní době dáme do kuchyně vaničku, nanosíme a ohřejeme vodu, kde je nějaké soukromí? V řadě jiných měst se o nás více zajímají,“ dodává Milan Sivák.

Poukazuje i na to, že ve městě je více sociálních bytů, ale pro Romy jsou nedostupné. Přitom někteří by určitě byli schopni splácet nájem.
„Mnozí Romové by i pracovali, ale narazí na to, že je zaměstnavatel nechce. A žádat o dávky je ponižující, nebyl jsem na to zvyklý a je to velká ostuda, ale bohužel,“ dodává Milan Sivák s tím, že ze Šindelny se už opravdu stává romské ghetto.