Setkávání dětí a jejich dospělých kamarádů už má za sebou dlouhou tradici

Ten slaví v Jindřichově Hradci už pět let a je postaven na dobrovolné pomoci mladých lidí, zejména studentů, kteří se ve volném čase scházejí s jedním dítětem po dobu jednoho roku a smysluplně společně tráví čas.

Těžké začátky

„Tento program začínal před třinácti lety v Praze a dnes už má kolem dvaceti poboček. V Jindřichově Hradci byl samozřejmě nejtěžší začátek. Neměli jsme ani žádné zázemí, takže se program vymýšlel venku nebo za nepřízně počasí třeba i v cukrárně,“ vzpomíná za organizátory z Fakulty managementu v Jindřichově Hradci Jaroslava Sedláková.
V současné době mají děti se svými velkými kamarády možnost chodit do klubovny v Pravdově ulici, která sídlí v takzvaném „Bílém domě“, kde je k dispozici i knihovna.
Posun nastal i v získávání dospělých dobrovolníků. „Většinou ti, kdo prošli naším dobrovolnickým výcvikem, to řeknou dál. Je to asi nejlepší reklama,“ říká Sedláková.

Mladí dobrovolníci

V letošním roce absolvovalo výcvik sedm nových dobrovolníků, další čtyři pokračují z předchozích ročníků a podle informací Jaroslavy Sedlákové má signály, že mají zájem další tři mladí lidé.
Každý ze zájemců však nejdřív musí projít výcvikem. Kromě seznamovacích a týmových her čekají nováčky i osobnostní testy. Ty mají pomoci organizátorů vyhodnotit, zda je zájemce vhodným kandidátem. „Lidé ale také poznají sami sebe a někdy mohou usoudit, že nejsou ještě dost zralí, aby mohli vytvořit s dítětem dvojici,“ dodala Sedláková.
Zatím poslední výcvik absolvovali dobrovolníci před týdnem v Zahrádkách na Strmilovsku.
Mezi dobrovolníky převládají ženy, ale najde se mezi nimi i student Peter, který tráví svůj volný čas s handicapovaným Lukášem.
„S Lukášem jsme měli takovou tradici chodit každý týden na místní hokejový stadion. Našimi favority byli jindřichohradečtí hokejisté, kteří v té době hráli druhou nejvyšší ligu. V daný den jsme se vždycky setkali před stadionem a pak jsme společnými silami překonali neskutečně vysoké schody, Lukáš je totiž upoután na invalidní vozík. Lukáš byl skvělý, má velký přehled o sportovním světě,“ říká Peter.

Nedůvěra rodičů

Z počátku také nebylo jednoduché přesvědčit rodiče, aby své dítě do programu zapojili. „Rodiče zkrátka nevěděli do čeho jsou. Ukázalo se to zejména před prvním táborem, který jsme pro děti pořádali. Jde totiž o děti, které mají specifické potřeby a rodiče měli zpočátku obavy, zda jsme schopní těmto potřebám vyhovět,“ vysvětlila supervizorka programu Drahomíra Blažková.
Nedůvěra se však během krátké chvíle vytratila a podle Blažkové za pět let působení v Jindřichově Hradci neubylo ani jedno dítě. Naopak zájemců z řad dětí a rodičů přibývá.

Za pětileté období prošlo v Jindřichově Hradci programem Pět P 82 dobrovolníků, kteří pracovali jak přímo ve dvojicích, tak i pomáhali s pořádáním společných akcí a každoročního letního tábora pro děti s handicapem.
Po celý měsíc listopad je také ve foyeru fakulty managementu k vidění výstava fotografií, mapující pětiletou historii projektu.