Tragické osudy

Konkrétním příkladem letecké nekázně je případ F/Sgt Rudolfa Tesárka, který působil jako instruktor v Elementární pilotní škole. Spolu se svým žákem Sgt. Jaroslavem Hloužkem prováděl přes přísný zákaz akrobacii s Tiger Mothem Mk. II, který měl pod trupem pumový závěsník. Letoun se stal v jednom okamžiku neovladatelným a na rozdíl od J. Hloužka se R. Tesárek nedokázal za použití padáku zachránit. Zahynul 26. března 1941 a o pět dnů později byl pohřben ve Watchfieldu.
Následující lokalitou, kde jsme nalezli hrob dalšího z našich letců, byl Black Bourton. Zde jsou uloženy ostatky Sgt. Václava Kříže, který zahynul 21. května 1941 během pilotního výcviku na základně Brize Norton.
Oproti očekávání jsme neuspěli ve Stratfordu on Avon. Toto světově proslulé místo, rodiště autora mnoha divadelních her Williama Shakespeara, které se svojí malebností řadí mezi nejkrásnější městečka v Anglii, mělo být místem posledního odpočinku F/O Václava Ždímala z 311. čs. bombardovací perutě. Zahynul 29. června 1944 s dalšími sedmi členy osádky B-24 Liberátoru, který startoval k operačnímu letu ze základny Predannack. Jeho hrob jsme však ve Stratfordu nenašli. Potvrdila se tak hypotéza, že urnu s popelem si nechali jeho pozůstalí převézt po válce do Československa. Oproti očekávání jsme zde objevili čtyři neznámé náhrobky našich vojáků z pozemních jednotek. Máme tak naprosto neočekávaný a o to více cenný příspěvek do dokumentace osudů našich vojáků z území Velké Británie.
Další z letců slavné „třistajedenáctky“ má hrob ve West Bromwich. Na rozdíl od osmi členů osádky B-24 Liberátoru W/O Ludvíka Koška byl Sgt Miloslav Maňásek pohřben 19. července 1944, šest dnů po tragické havárii, ve městě své anglické rodiny.
Poslední z čs. aviatických hrobů ve swindonské oblasti jsme nalezli ve Wolverhamptonu. Pravdou je, že jsme několik desítek minut marně pátrali po tomto rozsáhlém hřbitovu, až jsme s velkým štěstím hrob F/Lt Václava Haňky skutečně našli. Byl po celém obvodu zarostlý travou, která ho zakrývala do více než půl metrové výšky. Na řadu proto přišly od správce hřbitova vypůjčené nůžky a manuální zručnost kolegy Dana Brandy, který místo posledního odpočinku V. Haňky opět „zviditelnil“.
Díky této terénní situaci se náhrobek stal jedním z hlavních „aktérů“ natáčení Aleše Hazuky pro první díl klubového dokumentu promítaného 5. srpna 2007 v Objektivu v České televizi. Václav Haňka zhynul 18. října 1942 spolu s dalšími třinácti čs. aviatiky, kteří letěli z Tabenny do Northoltu, ale krátce před přistáním se jejich stroj zřítil do civilní okrajové části Londýna. Všichni byli pohřbeni 23. října ve vojenské sekci v Brookwoodu, pouze ostatky V. Haňky byly o den později uloženy v místě bydliště jeho anglické rodiny ve Wolverhamptonu. Krátce po této tragédii se mu narodila dcera Rosemarie, jež však svého otce přežila o pouhých šest let. Nyní jsou oba ve společném hrobu, který je i naším přičiněním na nějaký čas opět důstojným místem odpočinku českého letce a jeho anglické dcery. Smutné je, že jim osud nedopřál ani chvíli společného soužití.

Na letištích

Během prvních dnů expedice jsme měli to štěstí, že jsme celkem třikrát nocovali v prostředí nám všem velice blízkém, na letištích. Nejprve to bylo díky svolení majitelů základny v Bitfordu, posléze dvě noci v těsné blízkosti bývalého čs. válečného depotu v Cosfordu. Především v Bitfordu jsme navázali i pro další léta dobré kontakty. Náčelník letiště nás nejprve pozval k prohlídce jejich nejrůznějšími aeroplány přeplněných hangárů a nakonec i k přátelskému večernímu posezení v jejich klubu. Pravda, pivo za 3 libry (asi 120 Kč) nepatřilo k nejlevnějším, ale co by našinec neudělal pro dobrou věc!

(pokračování příště)

autor je vedoucí expedice Klubu historie letectví