Dostat se v silné konkurenci do posádky rakety nebylo snadné

Dostat se však do expedice na Mars nebylo snadné. Simulovaného letu se totiž mohlo zúčastnit pouze pět dětí z celé České republiky.
„Řekla nám o tom naše učitelka na zeměpis. Nakonec jsme se od nás ze třídy přihlásili jen dva. Dostat se tam ale nebylo jen tak,“ vypráví Václav Jirsa.

Velká konkurence

Všech 155 přihlášených totiž muselo projít vstupním testem, kde odpovídali na otázky týkající se vesmíru a zdravovědy. Ti, co postoupili, měli za úkol vytvořit prezentaci, a to jak psanou, tak v elektronické podobě.
„Psal jsem o tom, jakým způsobem bych chtěl během letu získávat energii," vysvětlil Jirsa.
Do tohoto semifinále se dostalo celkem 25 účastníků, nakonec se ale ne všichni dostavili. Z posledních deseti dětí pak organizátoři vybrali pětičlennou posádku. Zbylých pět dětí tvořilo záložní tým.

Na palubě rakety

„Všechno se odehrávalo v Praze, kde jsme spali z pátku na sobotu v domě dětí. V půl čtvrté ráno nás vzbudili, oblékli jsme si skafandry a zavázali nám oči. Šátek jsme si mohli sundat až na palubě rakety,“ vypráví Jirsa.
Podle jeho slov měla raketa tři místnosti. První z nich měla sloužit k regeneraci posádky, druhá byla řídící a třetí biologická. V bodě letu na Mars, kde posádka přistála v sobotu odpoledne, muselo osazenstvo absolvovat různé úkoly. Například komunikovat s řídícím střediskem, které posádku sledovalo díky web kamerám.
„Po přistání jsme si zase museli zavázat oči a podél provazu dojít až na naší základnu na Marsu. Navíc nám řekli, že se naše raketa rozbila, a že pro nás přiletí záložní posádka. V té byl i Jakub,“ dodala Jirsa. Z Rudé planety obě posádky odlétaly až v neděli ve tři hodiny ráno.
Přestože celá mise trvala poměrně dlouhou dobu, tak se podle Jirsy nikdo z posádky nenudil. Navíc osazenstvo nemělo hodiny. „Určitě to byl zajímavý zážitek. Navíc jsme se mohli setkat s naším prvním kosmonautem Vladimírem Remkem nebo autorem Tančícího domu v Praze Vlado Miluničem,“ dodal na závěr Jirsa.

Foto: Jan Vičar