Opět na téma: Rekonstrukce Masarykova náměstí v Jindřichově Hradci

Nákladné stavební úpravy, zejména před kulturním domem Střelnice, nejsou městotvorným prvkem, který vytváří příjemný prostor pro obyvatele a návštěvníky města.
Namísto očekávaného prodloužení pěší zóny z Panské ulice, příjemného venkovního posezení restaurace a rozptylového prostoru před Střelnicí, ke kterému se přitáhne park s lavičkami prodloužením stávajícího, umístění reklamních poutačů s programem kulturních akcí (aby se nemusely věšet na zábradlí balkonu), nápadité trafiky s prodejem suvenýrů, která zde, mimo jiné vždy byla, informačního boxu (je navržena pouze 1 informační tabule), drobné doplňkové architektury, je navržen jakýsi piedestal, jehož náhodný zubatý tvar je určen tvarem šikmých parkovacích stání, je vymezen řetězem mezi kamennými sloupky, pro jistotu zdvojen „opěrnou“ 30 centimetrů tlustou kamennou zídkou, množstvím dopravních značek, aby náhodou běžný občan, vezoucí babičku do divadla zde nemohl zajet.
Bariéra obrubníků vymezuje pouze dopravní obsluhu, chodcům překáží a je zbytečná. Šest chvályhodně navržených kaštanů nerespektuje kompozici Husových sadů ani pěší zóny, kopíruje trojúhelníkový podstavec odstraněného dělnického sousoší.

Běžná, rutinní zakázka

Nechtěl bych ze všeho vinit projektanta, který asi nechodil do sálu Střelnice na taneční, nechodil na puding do mléčného bufetu naproti, v parku nesedával s pubertálními láskami, což mu nemůžeme mít za zlé. Architekt provedl pouze běžnou rutinní zakázku bez osobní angažovanosti, bez hlubší analýzy a citu pro lokalitu, podle technických norem, s výpočtem spádu chodníku na tisícinu procenta.
Úvodní chyba je na straně zadavatele. Hranice řešeného území končí na fasádách domů lemující náměstí, kde geodet zaměřil maximálně vjezdová vrata a vstupy, nikoliv potřeby a historii domů. Chyběl prostorový a společenský scénář přestavby. Nad tento princip bylo například přání zřídit parkoviště na obecně nenahraditelném místě pro osobní potřebu několika jedinců.Nebyl jsem u zadání úkolu, neznám určitě složité detaily a vývoj realizace, ani finanční možnosti investora, ale ztotožňuji se s kritikou oponentů stavby. Jen se obávám, že zásadnější změny přijdou s dalšími generacemi a autor této nepodařené změny upadne do zapomnění stejně jako např. projektant sousedního čtyřpodlažního domu, stojícího vlevo vedle budovy kulturního domu Střelnice, který se také moc nepovedl.

(autor je člen České komory architektů a absolvent jindřichohradeckého gymnasia)