Nově opravená silnice mezi Třeboní a Novými Hrady už má zase trhliny

Přestože silničáři mají jako nejvyššího manažera a sponzora Jihočeský kraj, předpokládaný úspěch se ani po vysokých finančních injekcích nedostavuje. Silnice totiž uplatňuje svůj osvědčený způsob boje, kterým je nenápadný, ale zákeřný pohyb měkkého podloží, zvláště na tříkilometrovém úseku Branná – Hrachoviště.

Nemůže dýchat

Před dvaceti měsíci byla slavně dokončena generální oprava povrchu, který měl bez zásahu cestáře vydržet nejméně deset let. Už dnes však je silnice v takovém stavu, že je nutno stovky trhlin, díry a propadliny v asfaltu neustále zalepovat a plátovat, tak jako se to dělalo před opravou v roce 2005. Rozpadá se, i když je na ní zakázán vjezd těžkých nákladních vozidel.
Situace se opakuje. Pokud to byla silnice štěrková, mohla „dýchat“, vzlínající voda se mohla odpařovat povrchem, občas – většinou na jaře se objevily vývary řídkého bahna, které cestáři vybrali, výkopy zasypali štěrkem a silnice nějaký čas držela pohromadě. V roce 1960 byla zpevněna vrstvou hrubého štěrku a vyasfaltována. Reagovala trháním asfaltu, proto už v roce 1963 dostala novou silnější vrstvu štěrku a nový asfalt. Bez důkladnější opravy to jakž takž drželo až do konce 20. století, kdy se začal na jejím povrchu podepisovat vzrůstající provoz.
Pohled na poskakující a kymácející vozidla zřejmě nebyl příjemný ani krajským zastupitelům a úředníkům, a také novinářům, když v červenci 2000 spěchali seznámit se situací na ilegální taneční party, které se vedle této silnice konala. Tehdy se v mediích objevily první zprávy o tom, že kraj získal na její opravu 109 milionů korun.
Kdo očekával okamžité zahájení stavby, jistě byl zklamán, protože se nic nedělo, pouze zástupci obcí byly informováni o tom, že silnice mezi Brannou a Hrachovišti musí být vyvýšena, na což zatím nejsou peníze.

Foto: Stanislav Kroupa

Bude to dražší

Stavba začala až na podzim 2005, přičemž byla silnice na tři měsíce uzavřena, byly odkloněny čtyři autobusové linky a rozbity desítky kilometrů jiných silnic, po nichž vedly objížďky. O tom, že byla navíc spálena spousta pohonných hmot, je zbytečné se zmiňovat. Žádné skutečně zpevnění vozovky však se nekonalo, asfalt byl v podstatě připlácán na bláto.
Běžný občan nezjistí, jestli se dílo nezdařilo zásluhou diletantství projektanta nebo šlendriánu stavební firmy, může jen shledat, že tato silnice je vizitkou krajských zastupitelů, kteří si vybrali a zaplatili dodavatele. Je možné, že momentálně nějakou korunku ušetřili, ale vše naznačuje, že na polovičatě opravenou silnici 154/II v budoucnu budou muset vydat peněz mnohem víc.
Že se i na měkkém podloží dá postavit dobrá silnice věděli už v 18. a. 19. století staří stavitelé, kteří neměli k dispozici megalomanskou stavební techniku, výpočetní techniku ani vysokoškolské diplomy, ale měli zkušenosti, předávané z generace na generaci.

Rašelina je jiná

Stačilo zapíchnout do rašeliny dřevěné piloty, a budovy, mosty, hráze a silnice stojí a drží pohromadě sto padesát let a více, jak je možné přesvědčit se o sedm kilometrů severněji, na Mokrých loukách u Třeboně.
Při pohledu na hromady dřeva z polomů, vedle silnice, které státní lesní společnost vyváží za „babku“ do Rakouska, se jaksi vybavuje pojem „turecké hospodářství“.
Nebylo by výhodnější místo opakování tolik oblíbeného výrazu „to dneska už nikdo nedělá,“ ohlédnout se někdy dozadu, poučit se z historie a zkusit staré technologie?

(autor žije na Suchdolsku)