Dačický pilot Göth

Naším prvním cílem byla návštěva bigginhillské aviatické kaple, která pro nás Hradečáky měla konkrétní regionální nádech. Jen asi málokdo ví, že právě zde jsou uvedena jména všech příslušníků zdejší slavné sqadrony, kteří zahynuli v období legendární bitvy o Británii.
Jak jsme se dozvěděli z archivních dokumentů, na věčnou památku hrdinství i osobní oběti zde nezapomněli ani na dačického P/O (poručík) Viléma Götha. Tento pilot československé „třistadesítky“ patřil k excelentním stíhačům, který dokázal 7. září 1940 sestřelit dva německé Bf–110 Messerschmitt. Asi i proto byl 18. října 1940 dočasně „zapůjčen“ k 501. britské peruti, která měla díky neutuchajícím bojům nad Albionem vysoké ztráty. Bohužel Vildovi se toto převelení stalo osudným. Zahynul 25. října 1940 zhruba v 15.25 hodin během zahájení útoku na nepřátelské stíhače Bf–109 Messerschmitt, kdy se srazil se solubojovníkem P/O McKenziem a zahynul v troskách svého Hurricane Mk. I nedaleko farmy Manor v oblasti Staplenhurstu.

Gatwick

Během předcházejících expedic jsme s kolegy mapovali letiště, kde Vilém Göth působil, nalezli jeho hrob i přesně lokalizovali místo dopadu. O to více nás mrzí, že nám bigginhillská kaple zůstala nedostupná.
Když jsme k ní přijeli před osmou hodinou ranní, zjistili jsme, že bude ještě zhruba dvě hodiny uzavřená. Vydali jsme se proto na nedalekou bývalou válečnou leteckou základnu RAF Gatwick, kde je v současné době velké dopravní letiště. Jak jsme posléze zjistili, stavitelé nové odbavovací haly zde nenašli ani malou plochu na umístění sebemenší pamětní desky připomínající toto významné místo. Pravdou je, že během II. světové války Britové a jejich spojenci využívali nejen existující základny, ale de facto i kde jakou rovnější a delší louku. Nejprve stovky, ale v průběhu let 1943 až 1945 tisíce letounů pokryly téměř celou plochu Anglie. Možná i proto jsou zde místa, kde toto historické období již prostě nepřipomínají.
Když jsme se kolem desáté hodiny vrátili do Biggin Hillu, přišel k našemu autu správce kaple s omluvou, že je objekt po celý den veřejnosti uzavřen. Konal se zde pohřeb, na který se právě sjížděli smuteční hosté. Bylo nám sice velice líto, že jsme nemohli potvrdil pravdivost archivních dokumentů s uvedením jména V. Götha, ale důvod byl zcela pochopitelný. Rozhodli jsme se zdejší místo navštívit při návratu expedice do Doveru. Jak se ukázalo o devět dnů později, ani tato alternativa nám z časových důvodů nevyšla.

Brookwood

Z Biggin Hillu jsme se vydali nám již známou cestou na jihozápad Londýna. Právě zde se nachází monumentální hřbitov v Brookwoodu, jehož nedílnou součástí je československá vojenská sekce se 48 hroby našich letců, kteří zahynuli během II. světové války jako příslušníci RAF.
Pojedete-li někdy do Velké Británie a máte-li alespoň trochu vlastenecké cítění, doporučuji vám Brookwood navštívit. V „čs. sekci“, které dominuje náš národní znak se lvem a s nápisem Czechoslovakia, je umístěno celkem čtyřicet pět náhrobků našich letců. Každý z nich připomíná věčný sen o návratu do osvobozené rodné vlasti, který se však těmto mladý mužům nepodařilo uskutečnit. Najdete zde jména řady osobností, v čele s vynikajícími piloty 311. čs. bombardovací perutě Františkem Bulisem a Janem Vellou, excelentním stíhačem „třistadesítky“ Emilem Fechtnerem a řadou dalších. V nedaleké sekci RAF pak jsou umístěny náhrobky dalších osobností našeho zahraničního odboje, pilotů Josefa Ocelky a Jaroslava Malého, včetně Slováka Antona Vanka.
Je více než symbolické, že na pouhý dohled je skupina dalších několik desítek čs. náhrobků. Jsou sice poválečné, ale s nádechem osobních příběhů mužů ve slušivých modrých uniformách. Po boku svých kamarádů zde odpočívají ti, kteří měli to štěstí a dožili se slavného vítězství nad nenáviděnými Hitlerovci. Z mnoha nejrůznějších důvodů se i přesto rozhodli žít ve Velké Británii. Mnozí z nich zde měli své rodiny, jiní se vrátili před skomírající demokracií v rodné vlasti. Jedním z posledních, který zde byl pohřben v červenci 2006, byl Karel Alexander Pospíchal z Dačic. Jeho hrob kryje černá leštěná deska s iniciálami pana generála. Byl to nejen velký pilot „třistajedenáctky“, ale v roce 1948 také jeden ze zakládajících členů Svazu československých válečných letců ve Velké Británii.

Přátelská setkání

Ani tady většina z nich neměla po válce snadný život. Píle, houževnatost, sokolský duch a především rodinné zázemí jim dávaly síly do dalších let. Jsou to příběhy, které by jistě stály za samostatné vyprávění. Dodnes všichni s kolegy z expedic vzpomínáme na předcházející setkání se stíhacími piloty plk. Miroslavem Liškutínem a plk. Františkem Marešem, od kterých jsme si vyposlechli řadu zajímavých a často až neuvěřitelných informací.
Každé takovéto poznání vás vždy o něco obohatí. Jsou to okamžiky, na které nelze zapomenout. A jak se ve čtvrtek 7. června ukázalo, stejně příjemným a přátelským pro nás bylo setkání s válečným letcem slavné 311. čs. bombardovací perutě a současným jednatelem Svazu čs. letců ve Velké Británii pplk. Arnoštem Polákem.

(pokračování příště)