Rád bych Vám nyní povyprávěl, co se mi a mým kamarádům přihodilo za poslední dny. Zrovna jsem si pochutnával na svých oblíbených granulích, když v tom přišla paní Neumannová a usmála se na mně. Odvrátil jsem tedy čumáček od jídla a co se nestalo? Najednou s dalšími chlupatými kámoši sedíme v autě. Vzpomněl jsem si, že dva kluci z vedlejšího kotce si včera poštěkávali o výstavě Strmilovský voříšek, která se má konat dne 19. května 2007 v Obci Strmilov. Ano, my jsme se tam právě vypravili. Kolem sedmé ráno jsem utíkal naproti své „skoropaničce“ Alče, která přijela proto, aby pomohla s přípravou obojků a vodítek pro mě a moje kamarády z útulku. Pak nás Alča odvezla z Malého Jeníkova na samotnou výstavu, kde již bylo vše připraveno. Těšil jsem se ven z auta – chtěl jsem to tam vše označkovat a hlavně okouknout konkurenci. V devět hodin byla Voříškiáda slavnostně zahájena a naše nervozita vzrůstala. Při nástupu všech pejsků mi panička pošeptala, ať se snažím a já dělal, co jsem mohl, abych ji nezklamal a udělal jí radost. Mám jí moc rád a zrovna jsem pocítil vhodnou chvíli, abych jí to opět dokázal. Začal jsem jí olizovat ruku, když mně hladila a dokonce jsem si lehl i na záda, aby mně mohla pošimrat bříško. Koukl jsem na ni svýma psíma očičkama a doufal jsem, že to na ní zabere. Zabralo, avšak byla moc smutná, jelikož se již ujala dvou pejsků a dalšího již bohužel mít nemůže. Začaly samotné soutěže. Nejdříve se nám představili dva pejskové ve třídě veteráni. Vilda z našeho útulku si vedl velmi dobře, dokonce i pošilhával očkem po Nele – druhé soutěžící, která přišla se svým páníčkem a také házela na Vildu očkem. Dále nastoupili pejskové s PP, kteří však nejezdí na klasické výstavy. Koukali jsme s kamarády na naše soupeře a všem jsme moc drželi tlapku. Docela jsme jim záviděli jejich starostlivé páníčky a paničky, kteří se s nimi po představení mazlili a láskyplně se o ně starali.
My jsme však nepřišli soutěžit o medaili, největší vítězství by pro mě a mé kamarády bylo nevracet se do útulku, ale do nového domova. Za chvíli přišla řada na nás, útulkáčky. Přišla se s námi pomazlit paní Neumannová a všem nám zašeptala do ouška pár slovíček. Pak se chopila mikrofonu a pověděla všem pár slov o každém z nás. Paní Neumannová se angažuje na Slovensku v pomoci pejskům, protože tam je jen minimum útulků. Jsou tam karanténní stanice a v nich platí tzv. asanace – každý pejsek má pár dní na to, aby se našel jeho původní páníček, popřípadě náhradní páníček, pak je utracen.
Po nás nastoupila na řadu nejpočetnější skupina celého dne – voříšci. Zde bylo pro porotu velice těžké rozhodování, protože každý z přítomných pejsků oplýval jiným kouzlem. Dále jsme měli přestávku a já utíkal s Alčou označkovat si své nové území. Mezitím se porota radila a vybírala vítěze. Diváci se mohli těšit z ukázek výcviku poslušnosti a obrany a dále z několika soutěží. Po soutěži o titul největšího a nejmenšího psa přišli na řadu šikulové v kategorii „Ukaž co umíš“, kde chlupáči předváděli prvky výcviku (sedni, pac, lehni…), prvky z dogdancingu (výskoky, poskoky, slalom mezi nohama páníčka…) a další dovednosti jako je například prosit, uklízet hračky, chodit na pohyblivém válci. Všichni přítomní se velmi bavili a potleskem pejsky ocenili, neboť výkony jak chlupáčů, tak i jejich páníčků byly opravdu obdivuhodné.
Sledoval jsem jejich radost z vystoupení a trošku mě píchlo u srdíčka. Představoval jsem si, jak mě můj páníček také hladí, drbe za ouškem a je na mně pyšný. Doufám že tam budu moci jednou také stát, s člověčím dozorem a těšit ho úspěchem z povedeného představení. Moc bych si přál najít páníčka, kterému bych mohl dávat pac a u kterého bych mohl usínat schoulený na rohožce s pocitem, že někam patřím. Předposlední soutěž byla Pes a dítě. Pozoroval jsem pejsky a jejich malé páníčky a říkal jsem si, že bych vůbec neštěkl proti dostat se do smečky s lidskými štěňaty.
Bylo by to báječné, byl bych moc hodný a ohleduplný, dokonce bych vůbec netahal za vodítko, aby se človíčkovi náhodou nestal nějaký úraz. A jestli z něj vyroste nějaký pořádný vlasáč, přihlásíme se do soutěže Podoba páníčka a psa. Další disciplínou bylo maškarní. Psi i majitelé měli opravdu krásné a nápadité masky, až jsem se maličko bál. Po vtipné vsuvce v podobě masek a převleků přišla na řadu další disciplína. Volil se tentokrát sympaťák. O vítězi kategorie rozhodli diváci svými hlasy.
Nastával konec a my s ostatními kamarády jsme se těšili ze sponzorských darů. Dnešní den byl pro čtyři chlupáče od nás z útulku moc šťastný – našli si totiž nové páníčky a vesele upalovali označkovávat nové domovy. Na mně se bohužel štěstí zatím neusmálo, ale můžu se těšit z mojí skoropaničky Alči, která mě utěšovala a šeptala mi do ouška, abych se nebál. Je to prý otázka několika dnů, kdy budu moci podávat pac a olizovat tvář svému novému páníčkovi. S novou nadějí jsem naskočil do auta a nechal se odvézt zpět do útulku. Posílám pac, Leo.
