Záchytná stanice pro nalezené psy byla přemístěna z objektu Místního hospodářství (Mihos) do Lišného dvora. Toto rozhodnutí mne nejprve nemile překvapilo a říkala jsem si, jak asi bude vypadat péče o psy, ke kterým se bude muset dojíždět přes celé město. Vždyť dosud byli přímo v objektu Mihosu, a tudíž péče o ně byla jednodušší. Také si uvědomuji, že zaměstnanci Mihosu jsou plně vytížení svojí prací a postarat se o psy musejí jaksi navíc. Proto nemohu dost dobře pochopit, proč vedoucí Mihosu pan Prokopec odmítá pomoc paní, která zde v Lišném dvoře pracuje, pejsky má pod dohledem a co hlavně – má lásku ke zvířatům a již několik měsíců se o ně nezištně bez jakékoli odměny stará, chodí s nimi každý den na procházku, na což pracovníci Mihosu nemají čas, uklízí jim v kotcích a dbá na to, aby měli dostatek čerstvé vody a krmení.
Jedinou odměnou jsou jí spokojení pejsci, kteří po jejím odchodu neštěkají, nevyjí a nepobíhají zoufale po kotci, jako tomu bývalo na původním stanovišti, a kvůli čemu se vlastně musely kotce přestěhovat, protože psi byli moc hluční. To svědčí o rozdílu v kvalitě péče. Navíc ta hodná paní se stará i o sobotách, nedělích a svátcích, na což bohužel zaměstnanci Mihosu občas zapomínají a domnívají se, že přeplněná miska granulí, kterou jim nasypou v pátek, jim do pondělka vystačí. Ale takhle to přeci nejde dělat, pes je přece živý tvor.
A tak se ptám, proč se město obrací zády k člověku, kterému by mělo být vděčné, proč nespolupracuje? Paní totiž nedostává žádné informace o dovezených psech, a tudíž neví, jakou má pes povahu. Proč se nedohodne na spolupráci a určitých pravidlech, proč ji finančně neodmění.
A tak vám, vážená paní Rošteková, chci za Ligu ochrany zvířat poděkovat.


(kráceno redakcí)