Například v loňském roce zde bylo ubytováno čtrnáct maminek se svými ratolestmi, z toho pět bylo z J. Hradce. Doba, kterou zde mohou pobývat, není zpravidla delší než jeden rok a měla by stačit na nalezení bydlení a zaměstnání.

„Někdy se stane, že potřebuje maminka zůstat ještě o něco déle, musíme požádat o souhlas městskou radu, protože Jindřichův Hradec je naším zřizovatelem,“ řekla Plucarová.

Některé obyvatelky domova se zde příliš dlouho nezdrží, protože se sem dostanou v naléhavé situaci a bydlení potřebují jen přechodně. Důležité je, aby měly zájem svůj problém řešit. „Právě pro takové ženy je toto zařízení určeno. Většinou se k nám ale dostanou takové, které se do problému dostaly vlastní vinou, například neplacením nájemného. Někdy jsou tu i opakovaně,“ upřesnila.

Ženy v zařízení nepobývají zadarmo, ale musí si zde platit řádný nájem. Za jeho neplacení či opakované porušování řádu mohou být i vyloučeny. „Není to nikdy tak, že bychom je vyhodili na ulici. Snažíme se jim domlouvat a na prohřešky upozorňovat. Není to snadné, některé z nich nejsou zvyklé respektovat žádný řád,“ posteskla si Plucarová.

V domově pobývají samozřejmě i děti. Ty menší ale školku nenavštěvují, protože by s nimi musely maminky do J. Hradce, kam sice mají spojení, ale nedostanou se zpět do Políkna. Stejné je to s návštěvou u lékaře. Větší děti navštěvují školu bez problému, protože se hromadnou dopravou dostanou tam z nazpátek.

Podle Plucarové tu zažívají i radostnější situace, to když se maminky postaví na vlastní nohy, najdou si byt i zaměstnání. „Ráda vzpomínám na Renatu. Rodiče ji týrali, pak se dostala do dětského domova a po nějakých peripetiích k nám. Měla velikou snahu svoji situaci řešit. Teď má krásný udržovaný byt a zaměstnání, kterého si hledí,“ řekla Plucarová.