Říkal jsem si, že poznat podvodní život nemusí být vůbec na škodu. Na kroužku potápění nám každý týden náš vychovatel pan Nosek vykládal teorii. Po ní přišel na řadu první ponor s přístrojem v bazénu v Jindřichově Hradci. Byli jsme tam vícekrát. Tam nás vedl zkušený potápěč pan Exl. Při těchto bazénech jsme si vyzkoušeli základní potápěčské dovednosti a cviky. Závěrem celého kurzu potápění je desetidenní soustředění v chorvatském Pakoštane.
Všichni jsme se tam těšili. Celý dlouhý rok utekl rychle a blížila se doba odjezdu. V pátek 1.června jsme odjížděli z Třeboně. Jelo nás dvacet čtyři žáků, jako instruktor jel pan K. Nosek, za pedagogický dozor jel ředitel školy K. Vávře a navíc jsme si vezli kuchařku, abychom neumřeli hlady. Cesta proběhla v pořádku, noc jsme přečkali ve Slovinsku pod stany a druhý den dorazili do cíle.
Pakoštane je typické dalmácké městečko, od českých hranic vzdálené asi 700 km. Dominuje mu pěkný kostel, jenž je orientačním bodem každého návštěvníka, a dlouhá oblázková pláž. V Pakoštane najdeme příjemnou kolonádu s palmami vybízející k podvečerním procházkám. Výhodou tohoto městečka pro nás byla potápěčská základna, kde jsme byli ubytovaní. Celá základna i s ubytovací částí se nachází v jednom areálu přímo na břehu moře. V pondělí jsme se poprvé zanořili a v průběhu celého týdne to několikrát zopakovali. Šlo nám to stále lépe a lépe. Stále jsme se zdokonalovali. Ve středu byl volnější den, a proto jsme jezdili na mořském kajaku a soutěžili ve šnorchlování. Odpoledne jsme probírali otázky na závěrečný test, kterým jsme celé soustředění završili. Večer jsme test zvládli všichni dobře, a tak jsme každý dostali průkaz a diplom, který znamená, že jsme samostatnými potápěči a můžeme se potápět ve všech vodách světa. Získali jsme tak první hvězdu – klasifikaci pro potápění do hloubky 18 metrů. Dvě hvězdy opravňují potápěče k ponorům do hloubky 40 metrů.
Další den mnohé z nás čekal celodenní výlet do národního parku Kornati. Výlet byl super, měli jsme zastávky na různých místech. Jedna zastávka byla u slaného jezera, kde jsme postavili mohylu z kamení za naši školu. Večer nás čekalo pasování mezi potápěče. A bylo co slavit. Do odjezdu zbýval už jen jeden den, který mohl každý využít podle svého. V sobotu nás čekal odjezd. Celý týden nám počasí přálo, tak si myslím, že každý si to užil pěkně. Jeli jsme tam s tím, jaké to asi bude v moři. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že: „Je to bomba“. Pocit, být v osmi metrech, klečet na dně a pozorovat okolí, nebo se snažit pohladit ryby, ten se prostě nedá popsat. Nádherně se při tom dá relaxovat a zapomenout na všechny mizérie. Takováhle akce by se určitě měla opakovat, protože to stojí za to. Můžeme se potápět do 18 metrů, něco jsme viděli a hodně jsme zažili. Děkujeme všem, kdo se na soustředění v Pakoštane organizačně podíleli. A příští rok bych si chtěl udělat druhou hvězdu.