Městu se osvědčilo časté kontrolování lehkých žen

Prostitutkám i jiným živlům se díky výhodné poloze na hranici s Rakouskem daří. Město proti nim bojuje různými prostředky. Řešením by byla jednotná právní úprava.

„Víme, že to lidi štve. Jsou to věci, na které si nejde zvyknout. Náš problém je velmi specifický. Město leží přímo na hraničním přechodu a je tedy cílem stěhování různých živlů, které tady mají zázemí pro svoji činnost, ať jde o prostituci či šmelinu. Klientelu totiž mají hned za řekou a přitom mohou zůstat v Čechách. To je velký rozdíl například oproti Nové Bystřici,“ vysvětlil starosta Č. Velenic Jaromír Slíva.
Zákon o obcích umožňuje zakázat prostituci na určitých místech, ale na druhou stranu se musí vymezit místo, kde ji provozovat lze. Zvrat nastal až s nedávným výrokem ústavního soudu, jenž obce a města s touto problematikou podpořil svým verdiktem o zákazu na celém území města. „Je to pro nás spíš morální podpora, ale tento krok rozhodně vítáme,“ řekl Slíva.
Příhodné podmínky pro provozování prostituce skýtají zejména některé místní hotely. Jeden z takových podniků, který „kněžkám lásky“ poskytuje zázemí, je i v blízkosti školy, což se mnohým nelíbí. Vytlačit je odtud je ale podle starosty opravdu mravenčí práce, stejně tak přesvědčit majitele hotelu, aby poskytoval opravdu ubytovací služby. Radnice sice může vyhláškou zakázat prostituci na veřejných místech, ale na takzvané hotely – nehotely právně nemůže. Zde je možné kontrolovat pouze návštěvní knihy, a to je kvůli místním poplatkům. Další zásah by byl překročením pravomocí. Navíc český právní řád prostituci vůbec neřeší, zabývá se pouze kuplířstvím.
„Ve městě jsou dva strážníci, kteří se snaží prostitutkám znepříjemňovat jejich činnost například tím, že při nočním projížděním městem u nich stále zastavují. Tím mohou ženy přijít i o některé zákazníky. Musíme na ně stále tlačit, je to asi nejúčinnější. Přestupková komise sice přichází s různými řešeními, ale funguje to vždy tak měsíc a oni se stejně přizpůsobí,“ míní Slíva. Ne zrovna jednoduché je také dokázat nabízení sexuálních služeb, neboť nejčastější výmluvou lehkých žen jsou slova: „Já tu jen čekám.“ Navíc se jedná jen o přestupek, a i když strážci zákona udělí pokutu, nebývá to nic platné. Tu totiž obvykle nezaplatí. Může tedy následovat soudní exekuce, ale ta zase nezjistí u pokutované žádný movitý majetek, který by náklady na pokutu pokryl.
Jelikož pochází většina zákazníků prostitutek ze sousedního Rakouska, nabízí se otázka, jak se na situaci dívají na druhé straně hranice. Podle Slívy tam dělali osvětu o rizicích využívání sexuálních služeb a za tyto občany se stydí, nicméně daný problém se rakouské strany bezprostředně nedotýká. Řešením problému by mohla být jednoznačná právní úprava. Ta by například prostitutkám stanovila placení daní. „Je to podobné jako u regulace výherních automatů a placení daní. Rozhodně to není tak, že by se stát stal velkým pasá