Toto riziko může být reálnější tehdy, když zvířata mají volný pohyb, anebo když jsou masožravci krmeni takzvanou nativní potravou, například syrovým masem.
Proto jsou základní obranou pravidelná preventivní vyšetření, popřípadě očkování a odčervování chovaných zvířat. Vždy dokáže poradit soukromý veterinární lékař.
K účinné prevenci ale také patří pečlivě doma chované zvíře sledovat, zda má vlhký čenich, jde-li o pejska, nos u kočky, sliznice zobáku pokud jde o ptáčky. Jasné oko, lesklou, hladkou, dobře udržovanou srst či peří. Je nutné také sledovat, zda zvíře netrpí ektoparazity, tedy vnějšími parazity, blechami, vešmi či klíšťaty. I zde je účinná preventivní péče nebo pomoc ve formě sprejů anebo celé řady jiných prostředků. Opět poradí soukromý veterinární lékař.
Asi lze obecně říci, že chovatelé jsou s nemocemi zvířat obeznámeni dobře, vědí, že základním a povinným očkováním u masožravců je to proti vzteklině, že je možné se setkat s boreliózou, leptospirózou, papouščí nemocí neboli psitakózou, toxoplazmózou, jí názvem podobnou toxokarózou, což je škrkavčitost, a podobně.
Přirozené je, že se u zvířat vyskytují další pro ně specifické nemoci, které se na člověka nepřenášejí a trpí jimi jen daný druh zvířat. Člověka často vyděsí svými odstrašujícími názvy, např. „mor prasat“, „mor králíků“ a podobně. Tyto názvy vznikly proto, že u daného druhu zvířat často dochází k hromadným ztrátám, které v historii znali lidé právě u moru.
(autor je tiskový mluvčí Státní veterinární zprávy)
