Kdo případ projednával:
Městský soud v Praze (rozsudek 3. listopadu 2016)
Vrchní soud v Praze (17. května 2018)
Nejvyšší soud (26. února 2020)
Ústavní soud (11. května 2021)

Nemocnice případ prohnaly celým soudním kolečkem, jejich stížnost řešil nejprve Městský soud v Praze, pak Vrchní soud, Nejvyšší a nakonec i Ústavní soud. Výš už se odvolat nemohou, ale trvají na svém. Navíc mají za to, že soudy svými rozhodnutími daly Nejvyššímu kontrolnímu úřadu (NKÚ) volnou ruku v jeho činnosti.

„Obě nemocnice setrvávají na svém stanovisku, že kontrolní zjištění NKÚ a související tisková zpráva, která byla předmětem sporu, jsou nesprávné. Soudy se totiž věcnou správností zjištění NKÚ nezabývaly a žalobu zamítly s odůvodněním, že zjištění NKÚ jsou v řízení nepřezkoumatelná. Soudy tak vyslaly všem signál, že NKÚ nepodléhá soudní kontrole,“ uvedla Iva Nováková, mluvčí budějovické nemocnice.

V čem je jádro pudla?

Před šesti lety vydal NKÚ tiskovou zprávu s titulkem Pravidla pro evropské dotace regionálním nemocnicím? U ROP Jihozápad pouhá formalita - více ZDE. Píše se v ní třeba to, že regionální rada špatně nastavila indikátory hodnocení a že vybavení např. pro táborskou JIP by podle ní mělo stát 260 milionů korun, přitom stačilo jen necelých 21 milionů, nebo že plzeňská firma Privamed pořídila lůžkový monitor vitálních funkcí za téměř 175 tisíc korun, zatímco v Táboře koupili podobný za více než 541 tisíc Kč. Anebo že nemocnice slučovaly v účetnictví jednotlivé nákupy, jako je nábytek, počítače a další vybavení, do větších souborů, aby si je mohly pořídit z evropských dotací, ze kterých se ovšem mohly platit jen položky dražší než 40 tisíc korun. Tento limit měly nemocnice sloučením obejít u věci za téměř 8,8 milionu. NKÚ proto tehdy podal oznámení o podezření z porušení rozpočtové kázně.

Městský soud v Praze, který věc projednával jako první, ovšem došel k závěru, že NKÚ žádný zákon vydáním tiskové zprávy neporušil, ale naopak poskytl informace. „Zveřejnila-li vedlejší účastnice na svých internetových stránkách tiskovou zprávu, informovala o věci veřejného zájmu a postupovala tak, aby její činnost byla transparentní,“ píše se v usnesení.

Podle nemocnic NKÚ v tiskové zprávě uvedl nepravdivé údaje, nadto měl překročit i své kompetence zveřejněním nepravdivých údajů v kontrolním závěru z 15. 12. 2014 - více ZDE. Nešlo jim prý ale o dosažení přezkumu kontrolního závěru, nýbrž o pravdivost zveřejněných údajů z pohledu jejich dopadu na pověst. Nadto nedostaly možnost dokázat, že v tiskové zprávě a v kontrolním závěru jsou nesprávné údaje, čímž měly soudy porušit zásadu rovnosti účastníků řízení.

Ústavní soud stížnost zamítl

„Podle stěžovatelek nemůže být v souladu s kompetencemi NKÚ zveřejňovat nepravdivá tvrzení, byť vtělená do formálně zákonem předvídaného výstupu,“ píše v usnesení Ústavního soudu předseda jeho senátu Radovan Suchánek. Vrchní soud podle něj správně dovodil, že není v rozporu s žádným právním předpisem, zveřejní-li NKÚ po schválení kontrolního závěru tiskovou zprávu, v níž oznamuje proběhlou kontrolu a její výsledky, a plní tak svou informační povinnost. „Dospěl stejně jako městský soud k závěru, že informace neobsahovala nic více ani méně, než co bylo obsahem kontrolního závěru.“

Podle ústavního soudce Suchánka NKÚ argumentoval, že je nezávislý kontrolní orgán, který provádí materiální kontrolu hospodárnosti a efektivnosti, tzv. audit výkonnosti, a to bez zásahu kohokoli jiného a podle mezinárodních standardů a že nejde o formální kontrolu právní nebo účetní povahy, a proto kontrolní závěry ani nezasahují do základních práv a svobod, nezakládají práva a povinnosti. Jejich cílem je pouze upozornit na případná porušení.

Ústavní soud i proto došel k závěru, že k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelek, tedy nemocnic, nedošlo, a proti jeho usnesení se nedá odvolat.